Podobenství, které člověka naučí znát vlastní cenu a získat sebedůvěru.
Jednou přišel za Mistrem mladý muž a řekl:
„Přišel jsem k tobě, protože se cítím tak ubohý a nanicovatý, že se mi ani nechce žít. Všichni mi říkají, že jsem smolař, nemehlo a hlupák. Prosím tě, Mistře, pomoz mi!“
Mistr na něj sotva letmo pohlédl a ve spěchu odpověděl:
„Promiň, teď zrovna mám opravdu hodně co dělat a nemůžu ti nijak pomoci. Musím dát bleskem do pořádku jednu moc důležitou věc.“
Pak se trochu zamyslel a dodal: „Kdybys mi ale chtěl s tou věcí pomoci, rád bych ti pomohl s tou tvojí.“
„To bych… rád, Mistře“, vykoktal mladík, který si s hořkostí uvědomil, že ho zase už někdo odstrkuje.
„Dobrá“, řekl Mistr a sundal si z levého malíčku nevelký prstýnek s pěkným kamenem. „Vezmi si koně a ujížděj na trh! Musím ten prsten co nejdřív prodat, abych zaplatil dluh. Snaž se za něj dostat co nejvíc a v žádném případě ho nedej za míň, než jeden zlaťák! Jeď – a vrať se co možná nejrychleji!“
Mládenec skočil na koně a odjel. Když dorazil na trh, začal prsten nabízet trhovcům a ti postupně s větším a větším zájmem prohlíželi, co nabízí. Jakmile však slyšeli o zlaťáku, ihned ztratili o prsten zájem. Jedni se mu vysmáli do tváře, další se k němu prostě otočili zády.
Jeden starší trhovec mu nakonec přece jen laskavě vysvětlil, že zlatá mince je za takovýhle prsten příliš, že může dostat leda tak měďák, v nejlepším případě jeden stříbrný.
Když mladík vyslechl slova starého trhovce, byl velmi rozhořčený. Dobře si pamatoval Mistrova slova, že prsten v žádném případě za méně než zlaťák prodat nesmí. Obešel nicméně celý trh. Nabídl prsten jistě dobré stovce lidí. Marně. Osedlal tedy koně a vrátil se zpět. Velmi zkroušený svým neúspěchem přišel k Mistrovi.
„Nedokázal jsem splnit tvůj úkol, Mistře“, řekl se smutkem. „V nejlepším případě bych byl za něj mohl dostat pár stříbrňáků, ale tys mi přikázal nevracet se s ničím menším, než zlaťákem. Jenomže takovou cenu prý ten prstýnek nemá.“
«Právě jsi pronesl velmi závažná slova, synku!“, odpověděl Mistr. „Když chceme prodat prsten, měli bychom nejprve zjistit jeho skutečnou cenu! A kdo to dokáže lépe, než klenotník? Zajeď k němu a zeptej se, kolik by nám za prsten nabídl. Ať ti řekne cokoli, prstýnek mu neprodávej a vrať se sem.“
Mladík znovu skočil na koně a jel ke klenotníkovi.
Klenotník prsten dlouho prohlížel lupou, pak ho zvážil na droboučkých vahách a nakonec mládenci řekl: „Řekni Mistrovi, že teď zrovna mu nemohu dát víc než padesát osm zlaťáků. Kdyby mi ale mohl počkat, koupil bych prsten za sedmdesát.“
«Sedmdesát zlaťáků!?“, mladý muž se radostně usmál, poděkoval klenotníkovi a tryskem se vrátil nazpět.
«Posaď se“, řekl Mistr, když vyslechl jeho vzrušené vyprávění o tom, jak pochodil. „A pamatuj si jednou provždy, synu, že ty sám jsi jako ten prsten. Drahocenný a nenapodobitelný! Zjistit tvou skutečnou cenu dokáže jen opravdový odborník. Tak proč chodíš na trh a čekáš, že to udělá první, koho potkáš?
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>Jedno moudré podobenství o těžkostech
Všechno zlé je pro něco dobré
Všechno začíná v naší hlavě
