Všechny cesty vedou k moři

cesty-k-mori

V jedné chudé vesničce se narodil chlapec. Trávil své dny beze smyslu, mechanicky a monotónně, stejně jako všichni ostatní obyvatelé oné uvadající vesnice. Neměl žádnou představu, jak naložit se životem. Avšak jedné krásné noci se mu zdálo o moři. Žádný z obyvatel toho malého hnízda v životě moře neviděl. Proto mu nikdo nebyl schopen potvrdit, že skutečně někde na světě existuje nekonečná vodní hladina.

Když chlapec prohlásil, že odchází hledat moře, které spatřil ve snu, ukazovali si všichni na čelo a říkali mu, že je blázen. Nevšímal si toho a vydal se na cestu. Putoval velmi dlouho, až přišel na rozcestí.

Zvolil si cestu, která vedla rovně. Došel do vesnice, jejíž obyvatelé žili klidným, blahobytným životem. Když jim vyprávěl, že je na cestě k moři, začali ho přesvědčovat, že jen zbytečné ztrácí čas. Měl by se raději usadit tady u nich a žít si tu klidně a spokojeně, jako oni všichni.

Několik let tak prožil v blahobytu pohostinné vesnice a vedlo se mu dobře. Jednou v noci se mu však opět zdálo o moři a on si připomněl svůj neobyčejný sen. Rozhodl se vesnici opustit a vydat se znovu na cestu. Zas došel na rozcestí. Tentokrát si zvolil jiný směr. Šel a šel, až dorazil do velikého města. Líbil se mu jeho shon a pestrost a rozhodl se v něm zůstat. Studoval, pracoval, radoval se a postupně zapomněl na dávný cíl své cesty.

Jenomže po několika letech se mu znovu zdál sen o moři. Tehdy si řekl, že jestli nedokáže naplnit sen svého mládí, utrácí zbytečně čas, který je mu vyměřen.


A tak se znovu ocitl na rozcestí. Vybral si třetí z cest, která ho zavedla do lesa. Na malé mýtině tam uviděl chaloupku. Vedle ní jakási ne už nejmladší, ale velmi krásná žena věšela prádlo. Nabídla mu, ať tu zůstane s ní, protože její muž odešel do války a už se nevrátil. Mladý muž souhlasil.

Mnoho let žili šťastně a vychovali spolu děti. Jednoho dne však našeho hrdinu, který mezi tím zestárnul, opět navštívil sen o moři. Tehdy opustil všechno, s čím byl tak pevně spojen po mnoho let, znovu došel na rozcestí a pustil se po poslední, příkré a kamenité cestě. Šlo se mu velmi těžce a měl obavy, že mu dojdou síly.

Když se dostal až k úpatí vysoké hory, řekl si stařec, že na ni vyleze, aby alespoň zdálky spatřil moře svých snů. Po několika hodinách, zcela vyčerpán, se vyškrábal nahoru. Otevřel se před ním nedozírný prostor. Viděl rozcestí i vesnici, v níž žili blahobytní a pohostinní lidé, viděl veliké město i chaloupku té ženy, s níž prožil tolik šťastných let. A úplně v dálce, na samém obzoru, spatřil modré, nekonečné moře.

Než se jeho vyčerpané srdce zastavilo, stačil přes slzy lítosti ještě postřehnout, že všechny ty cesty, po kterých šel, vedly k moři. On však ani po jediné z nich nešel až do konce.

=========
Strom na trable
Statistika tvého života

Více pro dobrou náladu: