Velká rodičovská chyba: dát dětem všechno

rodicovska-chyba

Dani Johnsonová vyrostla v chudé americké rodině. V sedmnácti porodila, v jednadvaceti se ocitla na ulici, ve třiadvaceti vydělala svůj první milion. Dnes je úspěšnou podnikatelkou, matkou pěti dětí a babičkou několika vnuků. Na svých seminářích vypráví o zásadách, které uplatňovala a uplatňuje při výchově dětí.

“Jezdím po různých zemích a pořádám semináře, abych přiměla rodiče k zamyšlení. Aby neopakovali chyby, jichž se po mnohá desetiletí dopouštěli rodiče v USA. Naše děti jsou novým pokolením, které už je téměř ztraceno. Protože si v dětství zvykly dostávat všechno, co chtějí a když vyrostou, vyhovuje jim život na podpoře“, prohlašuje Johnsonová.

Cíl musejí mít už v dětství

Bohatí lidé přesně vědí, jaký cíl musejí jejich děti mít. Vychovávají budoucí absolventy Harvardu, budoucí špičkové manažery, lékaře nebo prezidenty. Průměrný člověk však své děti vychovává s myšlenkou „Snad budou mít štěstí…“ To je ale špatně. „V rodině mých přátel, majitelů nakladatelství, měli dospívajícího syna, který se nechtěl učit a vlastně nevěděl, co by chtěl v životě vůbec dělat. Přemýšlet nad tím odmítal. Rozhovory nikam nevedly, domluvy byly k ničemu. Tehdy jeho otec přijal kardinální řešení. Poslal syna bez jakýchkoli prostředků na týdenní výpomoc do útulku pro bezdomovce. Za týden se chlapec vrátil domů s pevným odhodláním studovat a podílet se na rodinném podniku“, vypravuje Johnsonová.

Bez televize i mobilu

Kdo je nejlepším přítelem „normálního“ dítěte? Nejspíš televizor, počítač a mobil. Děti Dani Johnsonové dostaly první mobil v šestnácti letech, jejich prvním počítačem byl starý počítač po otci a televizi doma nemají vůbec.

“Mé děti si mobilní telefon nemohou dovolit, protože zatím nic nevydělávají. Mobil člověka naučí leda neorganizovat si a neplánovat čas. Televize předvádí nesprávné modely života. Čemu může naučit kreslený seriál o žluté mořské houbě Spongebobovi? Líný nevázaný, nihilistický chlapík se raduje, jak si všechny kolem sebe omotal kolem prstu. Vy byste si snad přáli, aby z vašich synů vyrostlo něco podobného? Přáli byste takové manžely svým dcerám? Kdo se nedívá na televizi třicet dnů, snadno se závislosti na ní zbaví“, ujišťuje Johnsonová.

Učte děti milovat práci

„Blíží se víkend a co doma poslouchají děti? Zaplať pánbůh, už je pátek, konečně si od TÉ práce odpočinu; šéf je darebák; podřízení jsou vzpurní a vůbec nás práce strašně štve. Podobné postoje, pozorované od dětství, učí člověka tomu, že práce je něco špatného, těžkého a nepříjemného. Děti takto trénované samozřejmě nebudou hořet ochotou k práci nebo otevření vlastního podniku“, varuje Dani Johnsonová.

V její rodině děti už od dvou let vykonávají jednoduché domácí práce. V jedenácti je jejich pomoc už významná. „Platí tak za jídlo a bydlení u nás doma. V životě není nic zadarmo“, prohlašuje Johnsonová. Rodina nemá žádného kuchaře, hospodyni nebo chůvu – se všemi pracemi si její členové poradí sami.

Je důležité, aby dítě dokázalo dělat i práci, která se mu nezamlouvá nebo ho stojí námahu. Upevňuje se tím charakter a posiluje vůle. Kdyby dělalo pouze to, co se mu líbí, žádný užitek by mu to nepřineslo.

Nejste bankomatem svého dítěte

“Dávám dětem 50 dolarů na boty a kupuju čtyři páry džínsů. Žádnou přepychovou obuv si za ty peníze nepořídí, ale pokud by ji chtěly, musejí si buď vydělat, nebo počkat na výprodej“, říká Johnsonová a dodává, že dítě musí mít všechno nezbytné, ale nějaká zvláštní přání a fantazie si musí zajistit samo.

“To nejhorší, co mohou rodiče udělat, je vydělávat peníze, aby svým dětem poskytli to, čeho se jim samým v dětství nedostávalo. Až děti vyrostou, ocitnou se náhle ve světě, kde nebudou moci žít tak, jak byly dosud zvyklé“, konstatuje Dani Johnsonová.

Utrácet, nebo hromadit?

Pokud jde o utrácení peněz, existují jen dvě možnosti: nakupovat zbytečnosti (a zajišťovat tak vzdělání a cestování dětem těch, kdo s podobnými krámy obchodují), nebo děti naučit tomu, že peníze se dají vydělávat, hromadit a investovat. „Jak motivovat dítě k tomu, aby neutrácelo peníze za zbytečnosti? U nás doma máme pravidlo: ušetři si deset dolarů a já ti dám dalších deset. Když si našetříš hodně, můžeš si dovolit koupit věci, které ti pomáhají růst a rozvíjet se – kolo, hudební nástroj nebo poznávací cestu“, vysvětluje Johnsonová. „Hlavně nekupujte automaticky to, co mají jiní! Většinou jsou to nepotřebné hlouposti, které vám budou jen zabírat místo“.

Učte dítě štědrosti

Velká část úspěšných lidí se vyznačuje emocionální a materiální štědrostí. Netrpí závistí a jsou velmi štědří. „Učte děti respektu“, vyzývá Johnsonová. „Ne náhodou se ve Starém zákoně hovoří o povinnosti desátků. Děti v naší rodině dávají deset procent z každého vydělaného dolaru sirotkům, 20 procent si nechávají pro svoje použití a zbytek jde do pokladničky. Pro budoucí potřebu a na realizaci vlastních nápadů.

=========
Tajemství domluvy se „zlobivým“ potomkem.
Bumerang

Více pro dobrou náladu: