Dětský neuropsycholog doktor Drapkin říká, že většina z nás své děti miluje. Ale jakkoli zvláštní nám to může připadat, nemilujeme vždycky tak, jak to dítě potřebuje. Zkuste si představit, že vaše dítě má v sobě jakýsi rezervoár, který by vždycky měl být plný mateřské lásky. Jestliže je lásky nedostatek, jestliže tento rezervoár vysychá, začíná dítě stonat. Jako by prostřednictvím svého těla chtělo upozornit na své problémy.
Existuje několik velmi jednoduchých způsobů doplnění onoho rezervoáru.
Je třeba co nejčastěji se na dítě láskyplně dívat, ať provedlo co provedlo.
Je třeba je často hladit, objímat, poplácávat ho po zádech, mazlit se s ním a všelijak se s ním samozřejmě s mírou kočkovat. V zásadě každý citlivý rodič vycítí, kdy už má dítě podobných fyzických kontaktů dostatek.
Existuje však ještě další způsob – a je jedním těch nejefektivnějších – aktivizace verbálního, řečového způsobu kontaktu.
Mateřský hlas je velkolepý a pro dítě naprosto nenahraditelný prostředek povzbuzení i léčby. Snažíme se, aby se maminčin hlas stal vnitřním hlasem dítěte“, vysvětluje Drapkin. „Maminka poskytuje dítěti určité pozitivní jistoty, ovlivňující veškerý jeho organismus tím, že se fixují na vědomé úrovni a ovlivňují všechny tělesné orgány dítěte.
Maminčin hlas se tedy stává vnitřním hlasem dítěte. Jestliže se máma celou dobu jen zlobí, je podrážděná a říká, že dítě není takové, jak by si přála, sugeruje malému človíčkovi program nezdarů a nemocí. A naopak, jestliže maminčin hlas stále chválí, podporuje, vede ke štěstí a zdraví, pak se všechny psychoemocionální procesy slaďují podle normy.
Věty, které je třeba pronášet, nejsou náhodné. Každé slovo je promyšlené a prověřené, nelze je měnit. Základní část sugesce, tvořená čtyřmi bloky, prospěje každému dítěti, i tomu nejzdravějšímu a nejšťastnějšímu.
BLOK 1
Vitamín mateřské lásky.
Pomocí těchto slov maminka dítě zaplavuje svou láskou:
«Mám tě moc a moc ráda. Ty jsi to nejdražší a nejmilejší, co mám. Jsi mámin miláček. Nemůžu bez tebe žít. Já i tatínek tě máme moc rádi“
BLOK 2
Nasměrování k fyzickému zdraví.
Při lehkých nemocech stačí k uzdravení sama tahle „terapie maminkou“ bez jakýchkoli léků:
«Jsi silný, zdravý a krásný kluk (holčička). Dobře papáš, a proto rychle rosteš a sílíš. Máš silné, zdravé srdíčko, bříško i hrudník. Hezky, lehce a snadno se hýbáš. Jsi otužilý, málokdy jsi nemocný“.
BLOK 3
Nasměrování na neuropsychické zdraví, na normální psychický vývoj:
«Jsi klidný chlapeček (holčička). Máš dobré, pevné nervy. Jsi trpělivý a hodný a umíš si povídat. Jsi chytrý. Hlavička se ti dobře vyvíjí. Všemu dobře rozumíš a všechno si pamatuješ. Máš vždycky dobrou náladu a rád se usmíváš. Dobře spinkáš. Snadno a rychle usínáš a zdají se ti samé hezké sny. Když spinkáš, pěkně si odpočineš. Dobře a rychle se učíš mluvit».
BLOK 4 — odráží starou lidovou moudrost.
Od pradávných dob brávaly matky nemocné dítě do náruče, přitiskly je k sobě a svou vnitřní silou ho zbavovaly nemoci:
«Předej svou nemoc mě!»
«Beru si a zahazuju tvou nemoc. (Dále matka uváděla konkrétní potíže dítěte.)
Beru si a zahazuju tvůj špatný spánek.
Beru si a zahazuju tvé špatné sny.
Beru si a zahazuju tvůj pláč.
Beru si a zahazuju, že nechceš papat.
(Závěrečná věta…) Máma tě má moc moc ráda».
Je-li dítě vážně nemocné, měl by lékař vypracovat speciální program a k těmto čtyřem blokům přidat individuální, léčebný.
Šeptejte tato slova svým sladce spícím dětem a vyrostou z nich zdraví, chytří a šťastní lidé.
ČAS A MÍSTO
Nejlepší je věnovat se této metodě, když dítě spí. Moc dobře si zapamatuje, co mu maminka v noci říkala.
Asi 20-30 minut potom, co dítě usne, se k němu posaďte, text můžete mít u sebe napsaný na papíře, a opakujte mu každou větu třikrát. Nejdřív v myšlenkách pro sebe, pak v myšlenkách dítěti a pak šeptem „nahlas“.
Dělejte to každý den asi dva měsíce, záleží na stavu dítěte. Ani vysoká horečka ani jiné projevy nemoci nejsou kontraindikací.
Pokud však maminka sama není v kondici, je zničená, nervově situací vybičovaná, je lepší sezení vynechat..
PŘÍKLAD ZÁKLADNÍHO PROGRAMU:
«Mám tě moc ráda. Jsi to nejdražší a nejmilejší, co mám. Jsi silný, zdravý a hezký. Dobře papáš, a proto dobře rosteš. Máš zdravé srdíčko, hrudník i bříško Snadno a hezky se hýbáš. Nikdy se nenastydneš. Máš pevné, zdravé nervy. Tvůj rozum se dobře rozvíjí. Máš vždycky dobrou náladu, často se usmíváš. Snadno a lehce usínáš a zdají se ti samé hezké sny. Krásně si ve spaní odpočineš. Moc a moc tě miluju!»
Jde-li o nemoc, doporučuje doktor Drapkin vést si záznamy ve zvláštním sešitě. Na jednu stranu zaznamenávat všechny projevy nemoci, na druhou všechno dobré. Například, že se mu ulevilo, začal líp jíst, má nového kamaráda…
A to je vše.
Vlastně nic nového. Přínos je však evidentní. Mnozí psychoterapeuti se domnívají, že problémy dospělých pacientů (například sklony k depresím a neurózám) „rostou“ s nimi od dětství. Vysvětlují to tehdy „nedodanou“ láskou a pozorností. Radí maminkám co možná nejvíc dítě chovat, laskavě se ho dotýkat, co možná nejdéle kojit. Tehdy se dítě – a později dospělý – cítí v bezpečí.
© metoda doktora Drapkina
5 příběhů ze života dětí a jejich rodičů očima dětského psychologa
Mateřská terapie. Kouzelná síla slov.
