Škola života. Malé podobenství.

skola-zivota

Jeden muž měl život samý problém. Ještě nestačil vyřešit jeden, už se na něj valil druhý. Huboval na věčné těžkosti a snil o tom, že jednoho dne všechny ty nehody pominou a on bude konečně klidně žít.

Jednou za ním přišel jeho malý synek se slabikářem v ruce.

– Tati – ptal se – a až se naučím všechna ta hnusná písmenka, nebudu už je na nic potřebovat?

Otec se rozesmál a řekl:

– Jakpak tě to napadlo? To víš, že je budeš potřebovat! Proč bychom tě jinak nutili se ta „hnusná písmenka“, jak jim říkáš, učit? Až se je naučíš, budeš moci číst a psát. To jenom teď na začátku ti to připadá těžké, ale později si na to, co se ti teď zdá těžké, zvykneš. A na co si zvykneš, to už bude snadné a nakonec i zábavné! Po čase si už ani nevzpomeneš, jak těžké bylo si ta písmenka zapamatovat. Uvidíš, jak budeš rád číst. Je to moc zajímavé. Dozvíš se spoustu nového a užitečného a budeš ještě děkovat učitelům, že tě nutili se učit. I když ti to teď připadá jako otrava a nuda, věř mi, že se ti to v životě bude moc a moc hodit.


Tady se muž náhle odmlčel a nad něčím přemýšlel. Náhle se cítil jako malý chlapeček, kterého Život jako vlastní matka drží v náručí. A slovy, kterými právě on sám hovořil k malému synkovi, mu vysvětluje, že těžkosti být v životě musejí. Je třeba se učit je překonávat a získávat životní zkušenosti. Naučit se je využívat. A po čase to, co dřív bylo problémem, bude snadné. Všechny úkoly se mu pak budou řešit snáz a rychleji, protože první životní lekce zvládne na jedničku. A pak bude s úsměvem vzpomínat na doby prvních potíží, kdy se ještě učil samostatnému životu, kdy se naučil milovat, stal se moudřejším a trpělivějším. A díky tomu může být lidem užitečný.

Muž se usmál. Pochopil. Odpověď synovi byla i odpovědí na otázku, kterou se tak dlouho trápil. Vtom ucítil, že ho synek tahá za ruku a ptá se:

– Tatínku, co je?

– Nic, všechno je v pořádku – usmál se táta. – Vidíš, jak zajímavá věc je život. Na něco se ho ptáš a pak si sám na svou otázku odpovíš.

Synek, to se ví, jeho odpovědi nerozuměl. Ale moc se mu líbilo, jak si ho táta posadil na záda a vesele ho nesl ke stolu, kde se spolu učili ta nepochopitelná a hnusná písmenka.

=========
Podobenství o lásce
Tři malá podobenství

Více pro dobrou náladu: