Škola andělů

skola-andelu-big

Jeden Anděl oslovil jednoho dne Boha:

— Otče, mám trápení.

— Co tě trápí, můj Anděli? — přívětivě se na něj usmál Hospodin.

— Víš, Stvořiteli, je pro mě čím dál těžší plnit povinnosti Anděla, protože nějak přestávám lidem rozumět… Někdy se mi dokonce zdá, že stačí už jen málo a začnou mi lézt na nervy! A já bych přece měl mít andělskou trpělivost!

— A co tě to na nich tak rozčiluje?

— Věčně jsou nespokojení s tím, co mají, přitom ale sami často nevědí, co chtějí.Ustavičně si na něco stěžují. Jeden s druhým bojuje a ničí přírodu. Nenávidí ty, kdo se jim nepodobají. Řídí se cizím míněním a často místo mudrců naslouchají žvanilům a demagogům. Modlí se v kostele a vzápětí znovu hřeší. To mě deptá!

— Ano, synu můj, vidím, že věc je vážná. Máš pravdu, musíme s tím něco dělat. A to hned! Objevuje se u tebe hodnotivost, to je příznak toho, že přestáváš být Andělem… Nejspíš ses nakazil od lidí!

— O tom právě mluvím, řekl Anděl sklíčeně. — Zdá se mi, že potřebuju profesionálně vyrůst. Slyšel jsem, že některé Anděly posíláte na kurzy zvyšování kvalifikace. Mohl bych také  požádat o účast v takovém kurzu?

— Ale jistě, můj synu. Takové kurzy skutečně existují a jsou velice efektivní! Kdo dobře studuje, dosahuje zpravidla vynikajících výsledků!

– Jaké předměty se tam vyučují?

— Různé. Ty nejrůznější! Řekl bych, že jde přímo o mnohostranné vzdělávání. Doslova Universita pro Anděly. Určitě tam najdeš přátele a studenty stejných názorů, takže ti nebude smutno a nebudeš se nudit.

— A jak výuka probíhá? Přednášky? Semináře?

— Většinou je to interaktivní výuka. Všechno jde cestou osobní zkušenosti, abych tak řekl, přes city a pocity. Taky trocha teorie, přičemž se dbá na různost aspektů. Kvůli pluralitě názorů a svobodě volby, chápeš.

— Ano, Stvořiteli, to je přesně to, co potřebuju! Tam bych se opravdu moc chtěl dostat! Co je k tomu třeba?


 — Co je třeba…? Pouze seznámit se s podmínkami přijetí, synu. Tedy za prvé, dostáváš tělo – vydává se jen jednou a navždy, výměna není možná. Může se ti líbit nebo nelíbit, ale bude to to jediné, co ve skutečnosti budeš mít k dispozici až do konce studia. Všechno ostatní se propůjčuje k dočasnému použití na určitou lhůtu. Jasné?

— Jasné, Pane. Nic nevlastním, kromě těla. Je třeba na ně dávat pozor, protože na celou dobu výuky mám jen jedno.

— Áááno… a dále: budeš se muset učit dnem i nocí tak dlouho, jak dlouho bude třeba k dokončení celého procesu… Každý člověk a každá událost budou tvými Učiteli, proto nemá smyslu se kvůli nim nějak roztrpčovat.

— A co když nebudou mít pravdu? Když budou dělat chyby?

— Chyby neexistují. Existují pouze Lekce. A Učitelé. Měj na paměti, že ty sám budeš rovněž něčím Učitelem.

— Já? Učitelem? Vždyť já to neumím!Co když mi to nepůjde?

— No, i to se může stát. Nezdary jsou nedílnou součástí úspěchu. Každou chybu jde analyzovat a vytěžit z ní nový úspěch!

— A můžu se z lekce omluvit, když mi to nepůjde?

— Lekce se bude opakovat v nejrůznějších formách, dokud si ji zcela neosvojíš. Když nepochopíš lehčí lekce, stanou se z nich těžší. Až si je osvojíš, složíš zápočet a přejdeš k další lekci. Takový je to studijní program, dělej, co dělej!

— А jak poznám, že jsem si lekci osvojil?

— Že sis ji osvojil poznáš podle toho, že tvoje chování a myšlení se změní. Moudrosti se dosahuje praxí.

— Aha. Kéž bych nabral co nejvíc moudrosti!

— Nebuď nenasytný, Anděli můj! Někdy je trocha něčeho lepší, než příliš ničeho. Dostat můžeš vše, čeho se ti zachce. Podvědomě budeš vědět, kolik energie máš na to vynaložit a jaké lidi pro to získat. Podívej se pak na to, co budeš mít a věz, že právě to jsi chtěl. Tvé „dnes“ bude podmíněno tvým „včera“ a tvoje „zítra“ bude určeno tvým „dnes“.

— A co když se spletu, co když si vyberu špatně a budu mít problémy?

— Co je zvnějšku, je i uvnitř. A naopak. Vnější problémy jsou věrným odrazem tvého vnitřního stavu. Změníš se uvnitř – a zvnějšku se změní postupně všechno taky. Život sám ti napoví!

— Ale jak? Jak poznám tu nápovědu?

— Bolest – bolest je způsob, který Vesmír používá, aby přitáhl tvou pozornost. Jestli duši nebo tělo něco bolí, je to signál, že je čas něco změnit!

— Copak jiní Andělé, kteří také studují ten kurz, mi budou způsobovat bolest, Otče?

— Pochop, že všichni jste Žáci a všichni máte stejné podmínky.Ti druzí nejsou než odraz tebe samého. Nemůžeš milovat nebo nenávidět to, co je v jiných, pokud to neodráží tvé vlastní vlastnosti. Pamatuj, že jsou tam jen tobě podobní Andělé, jiné bytosti tam prostě nejsou. Takže jakákoli bolest bude jenom hrou, hodnocením, reakcí tvého rozumu.

— Měl bych ještě něco vědět, Hospodine?

— Nejspíš ano… Chci, aby ses pokusil pochopit jedno: tam, kam přijdeš, není lepšího místa, než „tady“. „Tam“ není ani o chlup lepší než „tady“. Minulost je nejlepší hned zapomenout, budoucnost předvídat nemůžeš, takže skutečně důležitý bude pro tebe vždycky ten okamžik, ve kterém budeš „teď“.


— Moc nerozumím, co mi říkáš. Ale budu se snažit. Myslím, že Učitelé mi všechno vysvětlí, že ano?

— Nepřenášej odpovědnost na Učitele nebo někoho jiného, nemá to smysl. Učitelé ti dají program, ale učit se budeš TY! Kolik si budeš chtít osvojit, tolik ti zůstane.

— Budu se snažit osvojit si všechno, co jen půjde!

— Ano, ano, Anděli můj! Dělej to nejlepší z možného a nemůžeš selhat.

— Ale Ty… Budeš mě i dál vést? Nebo se budu muset učit z knih a poznámek?

— Neopustím tě ani na okamžik, synu. Budu s tebou a v tobě. Budeme ovšem daleko od sebe a budeš se muset znovu naučit slyšet můj hlas. Mohu tě ale utěšit: všechny odpovědi máš stejně v sobě. Víš víc, než může být napsáno v knihách nebo poznámkách. Všechno, co musíš dělat, je naslouchat sám sobě, nahlížet do svého nitra a věřit si. Takže, pokud sis to nerozmyslel, odešlu tě hned na místo výuky!

— Dobrá, díky tobě, Otče! Jsem připraven. Jenom doufám, že nezapomenu všechny tvé moudrosti.

— No, v tom tě, můj milý malý příteli, čeká překvapení — zasmál se Stvořitel. — Víš, podstata převýchovy Andělů spočívá právě v tom, že úplně znovu, od samého počátku, absolvují veškerý program. Takže, milý můj, zapomeneš všechno, co jsem ti tu říkal… Vzpomeneš si na to, až k tomu budeš připraven… Tak co… jedem?

— Jedem! — mávl rozhodně křídly Anděl a spatřil tunel, který se před ním náhle otevřel. Zamhouřil oči a ponořil se do něj jako do bezedné tůně. Do černého neznáma. Protože však důvěřoval Bohu, nerozmýšlel se. Ostatně, nebyla to dlouhá cesta…
… Rozlehl se křik a kdesi na Zemi se narodil další člověk.

=========
Lekce pro duši. Příběh k zamyšlení.
Anděl smrti a hodnoty našeho života
Nic v životě není náhoda. Příhody dvou andělů.

Více pro dobrou náladu: