Seznam, který zachránil mé manželství

seznam-manzelstvi

Tenhle příběh je pro ty, kdo si myslí, že problémy v manželství lze řešit pouze rozvodem. Je o ženě, která se přestala hněvat a změnila svůj život k lepšímu.

— Odkládala jsem tu chvíli opravdu jak jen to šlo, ale nakonec ten den prostě nastal. Den, kdy můj manžel Bill odešel do práce a já sbalila věci svoje i svého dvouletého syna a odjela jsem s ním k rodičům. Přivítala mě maminka. Ujistila mě, že mi s tátou ve všem pomůžou, že mě neopustí.

«Ale než od něho definitivně odejdeš“, řekla mi, „udělej prosím tě něco pro mě“. Položila přede mě list papíru, uprostřed ho rozdělila svislou čarou a požádala mě, abych do prvního odstavce sepsala všechny věci, které mi na Billovi tak vadí, že s ním nedokážu žít. Myslela jsem, že do druhého odstavce bude maminka chtít napsat Billovy kladné stránky a v duchu jsem si říkala, že to tedy bude odstavec podstatně kratší.

V každém případě jsem dobře věděla, co zapsat do prvního odstavce:

– Bill věčně pohazuje po bytě své věci.
– Nikdy neřekne, kam jde.
– U jídla hlasitě smrká a chová se neslušně.
– Nikdy mi nedá nějaký hezký dárek.
– Neumí hospodařit s penězi a přitom je lakomý.
– Nikdy mi doma s ničím nepomůže.
– Pořád jen mlčí a nepovídá si se mnou…

Seznam byl dlouhý a místo na papíře nestačilo. Nevyvratitelný důkaz, že žádná žena by s takovým chlapem nevydržela.

Se sebevědomým úsměvem jsem se maminky optala: „Do druhého odstavce mám zapsat jeho klady, že ano?“ Maminka ale řekla, že Billovy silné stránky zná sama. Požádala, ať jí do druhého odstavce zapíšu svou reakci na ten který konkrétní Billův nedostatek. U každého bodu ať zkrátka napíšu, jak jsem na takové chování reagovala.


Tohle bylo trochu těžší, naprosto jsem neočekávala, že se bude mluvit o mě.  Ale věděla jsem, že maminka nedá pokoj, dokud jí nevyhovím. Takže jsem začala psát. Jak jsem reagovala?

– Nadávala jsem.
– Křičela jsem a plakala.
– Bylo mi trapné vedle něj sedět.
– Vysvětlila jsem mu, jaká jsem mučednice.
– Chtěla bych se provdat za někoho jiného.
– Měla jsem za to, že si zasloužím něco víc.
– A vůbec – nezaslouží si mě …

Ani tenhle seznam neměl konec. Nakonec maminka list papíru vzala, roztrhla ho napůl podle té čáry, tu Billovu půlku zmačkala a hodila do smetí a dala mi tu mou. Řekla : „Vezmi si to a dneska nad tím doma ještě popřemýšlej. Malého můžeš nechat u nás. Až si to promyslíš, přijď a řekni, jak ses rozhodla. Pokud se definitivně rozhodneš od Billa odejít, my ti s tátou pomůžeme“.

Vrátila jsem se domů a dívala se na svůj seznam. Když teď vedle chyběl ten soupis Billových nedostatků,  vypadal opravdu dost děsně. Viděla jsem tu seznam svého hrozného chování a destruktivních činů a teprve tehdy jsem pochopila, jak strašně hloupě jsem se po celou dobu chovala. Přemýšlela jsem nad tím, co mě vlastně na Billovi tolik štvalo. A uvědomila jsem si, že to není nic zas tak hrozného a nenapravitelného. Že jsem byla hněvem tak zaslepená, že jsem vůbec nebyla schopna si uvědomit, jaké štěstí jsem vlastně měla. Protože Bill sice určitě nebyl žádný ideál, ale byl to opravdu moc hodný člověk.

Vrátila jsem se k rodičům. Sama jsem byla překvapená svým novým pohledem  na  situaci. Cítila jsem teď klid a také vděčnost. Před pěti lety jsem slíbila být s mužem v nemoci i ve zdraví – a teď jsem byla až zděšená, jak snadno bych byla tak krutě změnila svůj i jeho život a své dítě bych nechala vyrůstat bez otce. Čistě pro maličkosti a okamžité návaly hněvu. Když se tehdy Bill vrátil z práce, oba jsme na něj se synkem čekali.


Ráda bych tu řekla, že Bill se změnil. Ale ne, nezměnil se. Stejně jako dřív dělal všechno to, co mi tolik vadilo. To já jsem změnila svůj přístup k jeho chování. Až do dneška jsem vděčná své matce, která mi tenkrát svou moudrou radou zachránila manželství.

V devětačtyřiceti diagnostikovali Billovi Alzheimrovu nemoc. Musel opustit své učitelské povolání. Pečovala jsem o svého milovaného manžela sama. Jednou se mě syn zeptal: „Mami, a co budeme dělat, až si nás táta už nebude vůbec pamatovat?“ Řekla jsem: „My si ho budeme pamatovat, budeme si pamatovat, že je to náš milovaný tatínek a manžel a nezapomeneme, čemu všemu nás naučil a jak nás měl rád“.

Becky Zerbe byla za Billa provdána 29 let.

Becky Zerbe
Překlad článku  The Day I Left My Marriage 

=========
Nežijte jen pro děti! (K zamyšlení)
Proč když se lidé hádají, křičí?
Ať nás řeka unáší. Příběh jedné staré lásky.

Více pro dobrou náladu: