Sedmkrát něco od rodičů, jejichž děti jsou samostatné

samost2

Učme děti řešit problémy samostatně

Kromě řady jiných je v Bibli toto velmi moudré naučení: „Dej člověku rybu a nasytíš ho na jeden den. Nauč ho ryby chytat a nasytíš ho na celý život“.

Můj manžel vždycky vzpomínal na to, jak jeho tatínek, když se ho jako děti s bratrem ptali na význam nějakého slova, vzal vždycky naučný slovník a dotyčné slovo si vysvětlovali společně.

Jsou to snad drobnosti, ale můj způsob výchovy ovlivnily zásadním způsobem.

Seznamte se s několika pravidly rodičů, jejichž děti chtějí a často i dokážou řešit problémy samostatně:

1. Rodiče se drží zpátky, aby problém mohli případně vyřešit spolu s dítětem, nikoli za něj

Vychovávejte děti tak, aby svůj problém dokázaly řešit bez pomoci někoho jiného.

2. Poměr pokládaných otázek a nabízených odpovědí musí být vyvážený

Když pokládáte otázky k podstatě problému, učíte dítě přemýšlet nad jeho vyřešením a hledat k němu cesty, nečekat na pomoc někoho jiného a stresovat se.


V naší rodině například se ptáme přibližně takhle:

  1. Co si myslíš, že teď není tak, jak by sis to přál mít?
  2. Co můžeme udělat, aby se to změnilo?
  3. Dovolíš nám, abychom tvůj nápad ještě vylepšili?
  4. Proč myslíš, že ten člověk jednal zrovna takhle?
  5. Byl to projev lásky? Nebyl to jen nerozum?
  6. Jak ti bylo, když ses takhle rozhodl?
  7. Co bys dělal, kdyby se ta situace opakovala?

Odpovědi, které člověk hledá v hloubi svých vlastních citů, mají v sobě vždycky více moudrosti, než šablonovité standardy podsouvané jinými lidmi.

3. Místo kritických poznámek zábava

Mnohem efektivnější než čtení levit a zákazy je společné přemýšlení na téma dobra a zla třeba nad knížkou. Konkrétní situaci nám může pomoci znázornit hra s oblíbenými hračkami. Vlastně dítěti navrhujete, aby samo tvořilo morálně a eticky vhodnou strategii, přičemž konfliktní situaci od dítěte oddělíte za pomoci nějakého vymyšleného příběhu.

4. Rodiče dětem umožňují, aby se učily ze svých chyb, i když je to třeba nepříjemné

V dětství jsem měla opravdu trápení se svou učitelkou angličtiny. Rodiče mé nářky vždycky se soucitem a porozuměním vyslechli, ale pokaždé mě přemlouvali a povzbuzovali, ať vydržím. Koncem roku jsem angličtinu znala tak, jak bych se to jinde nenaučila a kromě toho jsem se naučila mnohému v oblasti mezilidských vztahů.

Před několika lety jsme s manželem vážně uvažovali, že vezmeme syna z fotbalového kroužku, protože měli strašně nepříjemného trenéra. Pak jsme se ale rozhodli to nedělat. Řekli jsme si, že v životě ještě narazí na mnoho nějak nepříjemných lidí, a že se tedy musí naučit s nimi nějak vycházet. Chtěli jsme, aby rozvíjel vlastní intuici, výdrž a rozvážnost, dokud touto zkušeností může procházet spolu s námi.

5. Nebránit oprávněnému trestu za nerozumné chování

Každý se musí učit nést následky za své chyby a napravovat je.

6. Trpělivě nést dětské nezdary

Aby se dítě mohlo naučit nacházet svá vlastní, nestandardní řešení, nesmíme ho vystavovat soudům a hodnocením a srážet ho kritikou při každém nezdaru. Je snad možné naučit se něčemu novému, aniž bychom se dopustili chyby? Dítě naopak musí pochopit, že mýlit se je naprosto normální. A rodiče se musejí orientovat nikoli na chyby a nedostatky, ale na podporu schopnosti dítěte hledat nová, vhodnější a efektivnější řešení.

7. Pomalu couváme

Postupně ze své účasti na problému couváme, abychom dítěti umožnili naučit se být odpovědný za svá rozhodnutí.

Děti umějí nejen nalézt správnou cestu a vybrat si vhodné jídlo nebo oblečení. Dokážou také být dobrými rádci při řešení našich dopělých problémů. Když je něčím pověříme, učí se důvěřovat samy sobě. Pocit zodpovědnosti, umění spolupracovat a schopnost vést se rodí už v dětství. I když my sami máme třeba těchto vloh málo, můžeme v tom dítěti přesto pomoci.

=========
Dopis rodičům ;))
Přečtěte si, než půjde do školy…

Více pro dobrou náladu: