Proč se doopravdy zlobíme?

proc-se-doopravdy-zlobime

1. Moudří lidé říkají, že na jiných nás zlobí to, co je vlastní nám samým. Přesněji řečeno to, co v sobě nechceme přijmout a přiznat. Povahových rysů, které sami nemáme, si u druhého nemusíme vůbec všimnout, nebo nás nechají lhostejnými.

2. Lidé nepotvrzují naše očekávání. Čím blíž nám někdo je, čím více za „svého“ ho pokládáme, tím jsme k němu náročnější. Jenomže on má přirozeně své cíle a své snahy a není povinen učinit nás šťastnými.

3. Často nás zlobí cizí úspěchy. To proto, že srovnáváme své slabé stránky se silnými stránkami toho druhého. Učili nás tomu rodiče i učitelé a vůbec celá naše společnost, která podporuje soutěživost, nesnáší chyby a je lhostejná k lidské individualitě a osobním dispozicím.

4. Jsme až po krk ponořeni v materiálnosti, za cenné pokládáme věci materiální, takové, za které platíme penězi (které je tak těžké vydělat!) a naprosto si nevážíme skutečných hodnot – vzájemných lidských vztahů a toho, čeho se nám dostává bezplatně.

Milujeme věci a využíváme lidi. V podstatě se tedy k lidem chováme jako k věcem.

5. Nežijeme přítomností, ale trýzníme se minulostí a hluboce se zneklidňujeme pro budoucnost. Velice často místo radosti a potěšení z přítomné chvíle, místo dávání a odevzdávání lásky, úcty a respektu pokazíme všechno vzpomínkou na nějaké negativní chování nebo obavami, že lásku a úctu v budoucnu ztratíme.

6. Taková je společnost, kterou jsme vytvořili. Abychom ji změnili, musíme začít u sebe. Protože za celou společnost odpovídá každý zvlášť a všichni společně. Samozřejmě se zeptáte: „Ale co zmůže jeden jediný člověk?“ Já sám si spíš kladu otázku: „Když ne já, tak kdo?“
Odpovědnost je jiné jméno svobody.

Co z toho vyplývá:

1. Neláska a nepřijetí sebe sama plodí nelásku lidí kolem, protože svět kolem je pouhým odrazem světa uvnitř.

2. Negativní emoce (které jsou ve skutečnosti životem samým) zbarvují veškerou naši realitu do náležitých tónů. „Černé“ tóny přitahujeme my sami.

3. Když se rozčilujeme, plýtváme vlastní silou. Dáváme vlastně Vesmíru najevo, že ti a ti lidé mohou ovlivnit náš život. A Vesmír samozřejmě odpoví vždycky stejně: „Slyším a poslouchám“. (Viz: film Tajemství).

Co si s tím počít:

1. Mít na mysli – a to vždycky mít na mysli, tak dlouho, dokud to nepocítíme celou svou bytostí, že jsme všichni jedno, že jsme jednotní. Že se nedá vítězit na úkor druhých, ale společně je to možné (film Mojžíšův kód). Že každá duše přišla na tento svět plnit svůj úkol a nikdo vám nic nedluží.

2. Přijmout se celí, mít se rádi a přestat se srovnávat s jinými. Přijmout jak své přednosti, tak své nedostatky, neboť „v každém temném koutku duše mohou být ukryty poklady“ (film Mojžíšův kód).

Až se přijmeme a budeme se mít rádi, automaticky přijmeme a budeme mít rádi také ostatní takové, jací jsou.

3. Přijmout odpovědnost za všechny lidi, které si přitahujeme do života. Každý člověk, kterého potkáme, nám ukazuje nás; vždyť lidé nejsou než zrcadlo našich vztahů se světem.

4. Vždycky máme svobodu vybrat si reakci na chování druhého člověka. Můžeme nereagovat automaticky a reflexivně (urážet se pro křivdy nebo se radovat při pochvale), ale zvolit si sami; sami vytvořit svůj pocit a zaujmout tak v této otázce kreativní postoj.

Deepak Chopra

=========
7 typů lidí, jimž je lépe se vyhnout
Jak se chránit před negativními lidmi?

Více pro dobrou náladu: