Příběh o císaři a rebélii

cisar

Jednou se veliký císař doslechl, že v jeho říši nazrává rebélie. Rozeslal tedy své nejlepší pátrače, aby mu zjistili, odkud vítr fouká…

Pátrači se cestou zastavili v krčmě, v níž se scházeli tesaři žijící nedaleko císařského paláce. Právě odsud se šířil do celé říše neklid.

Ukázalo se, že každý večer sem přichází jeden z tesařů, který bydlí zrovna naproti paláci. Z okna viděl přímo na císařský balkón. Večer pak rozhořčeně vyprávěl v krčmě, jak dnes ráno v osm císař opět vyšel na balkon a císařovna ho krmila hrozny, zatímco my všichni se dřeme za mizerný peníz… Zvědové vyslechli jeho vyprávění a ztratili se v noční mlze.

Brzy ráno někdo zabušil na tesařovy dveře. Otevřel a všecek užaslý spatřil dvorské astrology, kteří tu před ním stáli se skloněnými hlavami. S uctivostí mu řekli, že právě dnes nadchází nová astrologická éra: hvězdy ukázaly, že on má být příštím vladařem. Žádají ho tedy co nejpokorněji, aby se od zítřka ujal svých povinností vládce státu. Tesař zpočátku ze slušnosti projevil určitou zdráhavost, ale pak s radostí souhlasil a přestěhoval se do paláce.

Hned první noc ho vzbudili už ve dvě hodiny. Novopečený císař se dozvěděl, že musí přestát celou jitřní mši v chrámu, aby se jak náleží pomodlil za zdar a úspěch celé říše v následujícím dni.

Po modlitbách ho pak uvedli do sálu bojových umění, kde mu několik hodin dávali do těla nejlepší zápasníci země. Potom musel podepsat několik desítek rozsudků smrti, přičemž každý z nich musel ve vší střízlivosti a uvážlivosti posoudit. Konečně v osm hodin ho pustili na snídani.


Sotva se motal, vyšel na balkon, natáhl se na lehátko, když vtom vešla císařovna a podávala mu kuličku hroznového vína. „Začíná snídaně?“, ptal se. „To byla snídaně“, opravila ho císařovna. „Císař musí být příkladem asketismu a odříkání. Teď je čas pustit se do skutečné práce“. V tu chvíli zahlédl nový císař z balkónu okénko svého domku a náhle porozuměl.

Právě v ten okamžik vešli na balkón astrologové a s úklonami mu sdělili, že postavení hvězd na nebesích se opět změnilo a lhůta jeho vládnutí vypršela. Sebrali mu korunu a zdvořile ho vyprovodili z paláce.

Tesař šel do své krčmy, posadil se, aby se po celém tom dni konečně pořádně najedl a vtom uslyšel, jak někdo hartusí, že se dnes císař po ránu zase cpal na balkóně hrozny. Vstal od stolu a na celou krčmu zařval: „Nikdo nikdy víc v mé přítomnosti nehanobte císaře!“

Naučení: Přese všechny své dohady nikdy nevíme, co se opravdu děje za dveřmi jiných lidí. Neporovnávejme se s jinými a nechytejme se jen toho, čeho se nám ve vlastním životě právě nedostává. Šťasten je ten, kdo se umí radovat z toho, čeho se mu dostalo, nikoli ten, kdo závidí. Hledejte to dobré v svém životě a bude se vám zdát o mnoho krásnější.

=========
Malý příběh k velkému zamyšlení
Pošlete mou pomoc dál…

Více pro dobrou náladu: