Přestaňte si stěžovat a radujte se ze života

stezovat-big

Vždycky se moc rádi podělíme o něco negativního: jak nás někdo naštval, jak na nás byl kdo drzý, kdo nás nechápe. Při tom úplně zapomeneme na to, že nám někdo podržel dveře, jiný nás pustil před sebe ve frontě nebo se na nás někdo další prostě jen usmál. Vršíme na jedné hromadě všemožné ohavnosti – z televize, internetu, ze sociálních sítí. Koho zavřeli, koho zabili, kdo byl podveden, kdo se rozvádí… Nemusíme takové zprávy nijak zvlášť vyhledávat, zvyšují prodeje, a proto jsou jich média plná a vypadnou na nás z každé stránky. Málokoho zajímají rodiny, kde se žije klidně a spokojeně, vychovávají se děti a všichni se mají rádi.

Pak se ovšem musíme všeho toho negativního nějak zbavit. Trápí nás to na duši, protože ta nebyla stvořena k tomu, aby v ní byl skladován kdovíjaký odpad. A tak si začínáme stěžovat. Na vládu, na daně, na ceny, na silnice, sousedy, šéfy, manžela a děti… Na to, co nás zrovna napadne. Náhodnému spolucestujícímu, nebo známé, kterou jsme zrovna potkali na ulici. Kamarádce. Kamarádovi. Mamince. Manželovi. Dětem. Vlastně není důležité, komu.

A co kdybychom se prostě přestali soustřeďovat jen na to negativní ve světě? Možná bychom měli to svoje síto přeprogramovat, aby zachytávalo jenom radostné novinky. Co kdybychom se vůbec začali rovnou radovat? Radovat se z toho, co máme. Z toho, co dobrého se přihodilo. Co přestat si stěžovat na stát a vládu?

Nechat stížností na šéfa. Vždyť to propírání jeho chyb stejně nemá žádný efekt. Dokonalí lidé na světě prostě nejsou. Za svoji práci jste přece placeni. Samozřejmě, že byste chtěli něco lepšího. To také vždycky můžete hledat. Ovšem dokud se nenaučíte vážit si nadřízeného, těžko se dostanete na jeho místo.


Přestat s hodnocením všech okolo. Věnovat se vlastnímu životu a ne seriálům o životech nějakých cizích lidí. Kdo s kým, kdo koho, kdo koho kam. Odsuzováním bohatých se sami bohatými nestanete. Drby o význačných lidech vám nepřinesou v životě úspěch v ničem. Ušklíbání nad rodinnými typy vám osobně rodinné štěstí rozhodně nezajistí. Odsuzování těch, kdo šlápli vedle, je to vůbec nejhorší. Protože až vy sami klopýtnete – a na tomto světě zakopne dříve nebo později každý – kdo vám podá ruku?

Žít cizím životem se zdá jaksi bezpečnější a více zajímavé. Jenomže to nikam nevede. Věřte, že smysluplnější je věnovat se sám sobě. A vidět v lidech to dobré. Dokonce i když toho dobrého je málo. Přesto to existuje.

Přestat si stěžovat na rodiče a své dětství. Naše dětské křivdy jsou často vycucané z prstu. Možná nám málokdy říkali, že nás mají rádi. Ale většina z nás vyrostla v obyčejných slušných rodinách, kde nás krmili, šatili a učili. Měli nás rádi tak, jak uměli a jak mohli. Dali nám život. A díky jim za to!

Přestat si stěžovat na partnery. Mnoho žen je nespokojeno, že jim manžel málo pomáhá, že si jich neváží anebo nevšímá. Zkusily ale někdy dát mu najevo jak jsou rády, že ho mají? Umí každý manžel ocenit tu záplavu povinností, které během dne zvládá jeho žena? Umí jí za to poděkovat?

Přestat si stěžovat na děti. Tolik moc je milujeme, ale i při vší lásce k nim si stěžujeme. Špatně spí, špatně jedí, dělají jen hlouposti, nezajímají se o sport. Kamarádí se bůhví s kým, špatně se učí, věčně se jen perou a jsou neposlušné. Na lavičkách u dětského hřiště se někdy soustředí ohromné množství podobného rodičovského bědování. Není se co divit, že děti neposlouchají. Jsou to také lidé. Cítí, jak se k nim chováme. Dobře slyší naše stížnosti. A všemu rozumí – už od plínek.


Vidět jejich dobré vlastnosti. Umět snášet jejich rozmary, jejich krize a těžkosti. Nedělat z nich příčinu všech svých neštěstí. Vždyť někdo nemá děti a modlí se, aby je měl, sní o nich, podstupuje bolestivé operace. Važte si svých malých sluníček, kterých se vám dostalo!

Přestat číst všechno to, co nás zahlcuje negativy. Čtěte jen inspirativní věci. Dívejte se na to, co vám pomáhá, abyste se cítili šťastní. Bavte se s lidmi tak, aby to přinášelo spokojenost a dobrou náladu všem, kdo se rozhovoru zúčastní. Poslouchejte to, co vám přináší radost a probouzí optimismus.

Staňte se sami sluníčkem. Takovým, které světu přináší jen laskavost a lásku. Když se soustředíte na to kladné, negativní se začne vytrácet samo. Ani si toho nevšimnete. A o radost, kterou pocítíte, se můžete a musíte podělit. Radujte se z přátel, známých i neznámých, z příbuzných. Inspirujte jiné lidi ke změně života svým vlastním příkladem. Inspirujte své děti, aby uměly žít na světě šťastněji. Dovolte si být šťastní jen tak, bez zjevné příčiny. Prostě jenom proto, že jste na světě.

Vyjděte ven a radujte se z počasí. Po dešti se bude dařit přírodě, sluníčko nás zahřeje a přinese dobrou náladu. Radujte se z lidí, které potkáváte. Z malých zázraků, které se ustavičně dějí kolem nás. Radujte se ze sebe samých. Radujte se ze života!

No ano, někdy to není jednoduché. A ne všichni vám porozumí. A někdy se vám strašně bude chtít si zanadávat. Ale je to jen ve vašich rukách. Určitě si s tím poradíte. To dokážete. Když opravdu budete chtít, podaří se vám to. Prostě jen začít hledat to dobré, to kladné – ve světě, v lidech, věcech, okolnostech. Vidět to pěkné kolem sebe a radovat se z toho. Jako to umějí malé děti.

=========
Jak se naučit vidět malé zázraky všedního dne?
7 duchovních zákonů ovlivňujících osud

Více pro dobrou náladu: