Terry Gilliam – Pokolení, které všechno trhá na kusy

gilliam-big

Kultovní režisér Terry Gilliam se dívá na současnou mládež a nemůže ji pochopit.

«Rád bych natočil film o lidském pokolení, které nebude mít paměť. O těch, kteří si nepamatují jména a telefony přátel, důležitá data… Právě teď takové roste. Tyhle děti se s jakoukoli otázkou okamžitě vrhají k Internetu, aby se podívaly na Wikipedii něbo si něco vygooglily. Totální vymizení paměti. Jak natočit film o lidech natolik ovládaných Internetem? O těch, kteří ustavičně musejí sdělovat, kde jsou, co dělali, co viděli?

Nedávno jsem byl na koncertě a všiml jsem si, že lidé už nemávají nejen zapalovači, ale ani mobilními telefony. Teď stojí, zírají na tu obří obrazovku a píšou, co se děje. A kdy mají z toho koncertu nějaké potěšení? Jsou to Marťani, pokolení stižené neustálou posedlostí, minimální schopností koncentrace pozornosti, nesnesitelným přáním všechno dostat tady a hned teď. Co to je za život, v němž není ani paměť, ani očekávání?

„Film o pokolení, které všechno rve na kusy“.

Jak to bývalo dřív: člověk poslal dopis a čekal. A život byl nádherný! Protože čekání je mnohem přitažlivější, mnohem víc sexy, má v sobě mnohem víc magnetismu, vlastně víc než to, na co člověk čeká. Ale teďka něco odpinkneš a vzápětí ti přiletí odpověď. Šíleně mě zajímá to zkoumat, natočil bych o tom rád film, ale zatím pořád nedokážu to téma uchopit. Byl by to film o pokolení, které trhá všechno na kusy.

Přihlásil jsem se na Facebook, něco jsem tam napsal a sesypaly se na mě urážky. Takže pravdu je lepší na sociálních sítích neříkat? Ale nekonečné LOL LOL LOL opravdu není pro mě. I když například Stephen Fry se s tím srovnal, tweetuje každých pět minut. A je to sranda, musím říct, co píše…“

=========
Jak se stát nesnesitelným na Facebooku
O virtuální realitě sociálních sítí
Mí přátelé na sociálních sítích se odmlčeli

Více pro dobrou náladu: