O nestandardním myšlení

barometr-big

Na prezidenta Královské akademie se obrátil jeden z profesorů se žádostí o pomoc. Měl u zkoušky z fyziky studenta, kterému zadal tuto otázku: „Jak změříte výšku budovy za pomoci barometru?“ Profesor byl přesvědčen, že na otázku existuje jediná správná odpověď, jejíž kvalita měla prokázat stupeň studentových fyzikálních znalostí. Jeho názor však student svou odpovědí nepotvrdil. Přesto trval na tom, že si zaslouží nejlepší ohodnocení. Nakonec se tedy shodli na tom, že přivolají nestranného arbitra, který rozhodne. 

Jak student odpověděl na otázku? «Vylezte s barometrem na střechu budovy, spusťte ho na dlouhé šňůře až na zem a pak změřte délku šňůry k tomu potřebnou. Dostanete výšku budovy.»

Byla to zapeklitá věc, protože odpověď byla zcela správná! Šlo však zkoušku z fyziky a odpověď měla jen málo společného s prokázáním znalostí v této oblasti…

Přivolaný arbitr navrhl studentovi, aby se pokusil na otázku odpovědět ještě jednou. Dal mu šest minut a upozornil ho, že jeho odpověď musí doložit znalosti fyzikálních zákonů. Uplynulo pět minut a student neměl na papíře jedinou poznámku. Na dotaz, jestli to vzdává, odvětil, že ne, že má několik řešení a jenom vybírá to nejlepší.


To vzbudilo zájem a student byl vyzván, ať začne odpovídat hned.

Nová odpověď zněla: «Vylezte s barometrem na střechu, hoďte ho dolů a měřte čas do dopadu. Pak za pomoci vzorce snadno vypočítáte výšku budovy“.

Arbitr se ptal profesora, zda ho tato odpověď uspokojila. Profesor už ztratil trpělivost, vzdal se a odpověď uznal. Student se však dožadoval pozornosti pro další možné odpovědi. Vyzvali ho, ať je tedy předloží.

Možností, jak změřit výšku budovy za pomoci barometru, je více, – začal student. – Můžete například jít ven za slunečného dne, změřit délku stínu barometru a délku stínu budovy. Stanovení výšky budovy za pomoci jednoduchého vzorce je pak už maličkost.

— To není špatné, — znáte ještě další způsoby?

— Ale ano. Existuje úplně jednoduchý způsob, který se vám myslím bude moc líbit. Můžete vzít barometr do ruky, vystupovat s ním po vnějším schodišti a postupně ho přikládat ke stěně budovy. Za každé přiložení uděláte čárku. Když je pak sečtete a vynásobíte výškou barometru, máte výšku budovy. To je je úplně triviální.

— Kdybyste snad chtěli složitější postup, – pokračoval, – můžete barometr přivázat na šňůru a rozhoupat ho jako kyvadlo. Stanovíte gravitaci u základu budovy a na její střeše. Z rozdílu mezi výsledky můžete rovněž získat výšku budovy.

Můžete taky s tímhle přivázaným barometrem vylézt rovnou na střechu, rozhoupat ho a získat výšku budovy podle periody precese.

A konečně, — uzavřel, — mezi všemi dalšími možnostmi různých řešení je jedna úplně nejlepší: vezměte s sebou barometr, najděte správce budovy a řekněte mu: „Pane správče, mám tu vynikající barometr. Pokud mi prozradíte výšku této budovy, je váš“.

Přivolaný arbitr se studenta zeptal, jestli skutečně nezná na tuto otázku odpověď obecně přijímanou jako jediná správná. Student řekl, že ji samozřejmě zná, ale že už má po krk škol, kde přednášející vnucují studentům svůj způsob myšlení vylučující jakýkoli nestandardní přístup k otázkám.



 V roce 1958 se tento příběh objevil v jistém americkém humoristickém časopise. Do jednoho ze svých esejů ho převzal Alexander Calandra (1911-2006), profesor fyziky na Washingtonské universitě, který byl sám autorem mnoha zkouškových akademických testů. Otázku s barometrem uvedl jako příklad nesprávně navržené zkušební otázky, která je nefunkční a navíc zavádí zkoušejícího do morální slepé uličky. Vyprávěl historku jako by se skutečně stala – jemu osobně.

Toto vyprávění má v sobě stále fungující náboj. Profesor fyziky Mark Silverman konstatuje, že ho pravidelně čte svým studentům. Odborník v oblasti hodnocení ve vzdělávání Herson používá příběh pro ilustraci rozdílu mezi akademickými zkouškami a uplatněním vzdělání v reálném světě.

Finanční poradce Robert G. Allen jím dokládá roli kreativity. Jeho výroky jsou platné obecně. „Kreativita se rodí, když máte řešit nějaký problém“, říká Allen. „Jak vidíte z tohoto příběhu, existuje mnoho způsobů řešení problému. A co je kreativita? Umění hledat a nacházet neobvyklá, neortodoxní, nestandardní řešení“.

=========
Příprava na školu
Jak se do lesa volá…
Když dokážete… (životní minilekce)

Více pro dobrou náladu: