Velmi často se stává, že se v lidech mýlíme tím, že jim plně věříme. Život nás ale poučuje v tom směru, že naivita a upřímnost jsou dva rozdílné pojmy. Je zkrátka třeba naučit se lidem porozumět.
Jednoho dne se potkal mladík se starcem a zeptal se ho:
— Jak bych se mohl naučit porozumět lidem? Komu mohu důvěřovat a z koho mám mít obavy?
— Stařec na to odpověděl: «Nejprve ti řeknu, koho by ses měl obávat.
— Obávej se především toho, kdo u tebe budí pokorný až zkroušený dojem! Až uvidíš, že ti někdo vyjadřuje svůj obdiv, nebo tě dokonce objímá a vypráví ti o své nelehké, poněkud netypické situaci — tak toho by ses měl obávat nejvíc!
— «Tak tomu nerozumím», podivil se mladík. — Byl bych rád, kdybyste mi to mohl blíže vysvětlit.
— «Protože právě ten bude první, kdo tě podvede! » — odpověděl stařec a povzdechl si
— „No a komu bych měl potom důvěřovat?“, ptal se mladík.
— Měl bys důvěřovat těm, kteří ti říkají pravdu, bez ohledu na to, jaká je. Právě to jsou lidé, kteří ti jako první přijdou na pomoc, pokud budeš v nesnázích!
Řekl jeden starý mnich:
— Pravá pokora je vždy tichá a nenápadná a je proto velice těžké ji najít. Ovšem jakmile ji najdeš, nikdy tě nezradí.
Statistika tvého života
V něčím životě jste andělem
