Milovat život a lidi. Bez ohledu na cokoli.

milovat-zivot-a-lidi

Velmi mnoho lidí je nešťastných proto, že jak se domnívají, je nikdo nemá rád, nepodporuje je, nepřijímá je a neváží si jich. Takový člověk vnitřně sám sebe nepodporuje, neváží si sám sebe a nebere se takový, jaký je. Čeká, že jiní to udělají za něj. Ve skutcích a slovech jiných shledává známky neúcty a nepřijetí jako v zrcadle.

Co není v nás samých, nedokážeme vidět. To, čím jsme naplněni, se odráží ve světě kolem nás. Jsme-li naplněni jedem, je pro nás svět jedovatý. Chodíme-li v šatech s trny dovnitř, popícháme se o svět, ať je jak chce laskavý. Strkáme jiným teploměr do podpaží, abychom zjistili teplotu vlastního těla, abychom přišli na to, kdo a co jsme, zda jsme dobří nebo zlí… a dříve či později zjistíme, že to nikdo neví.

Sebepřijetí neznamená, jak se mnozí domnívají, dovolit sobě samému být nějakým neřádem. Znamená to skutečně poznat celého sebe sama, přijmout, co nám dala příroda, jak s tím naložili rodiče a co my jsme provedli s tím, co udělali rodiče. Bez sebepřijetí není vůbec možný žádný rozvoj, protože rozvíjet můžete pouze to, co znáte, co vidíte, cítíte a uznáváte.


Skutečné sebepřijetí nám jako odraz v zrcadle ukazuje jiný svět: milující, hezký, dobrý a štědrý. Člověk, který přijme sám sebe, je schopen soucitu. Kdo sám sám sebe popírá a bojuje proti sobě, v tom není ani láska, ani soucit.

Ze sebepřijetí vyrůstá procítění nerozlučného spojení s okolním světem, vnímání sebe sama jako jeho součásti zaujímající v něm „své místo“. A jestliže jsme na svém místě, shledáváme také vše ostatní na svých místech Jsme-li se světem propojeni a nebojujeme s ním, snadno nalézáme lidi, které potřebujeme; nezbytné zdroje vlastní seberealizace. Boj se sebou samým i se světem nám takovou možnost neposkytuje, neboť všechnu naši pozornost i energii pohlcuje boj.

V mládí mě začaly přitahovat psychologie a ezoterika. Chtěla jsem se zbavit neštěstí. Když jsem se stala profesionálkou, pochopila jsem, že neštěstí se zbavit nelze, protože zkrátka patří k lidské smrtelnosti, k přirozenosti života a k touze žít. Každý, kdo si tohle uvědomí, se náhle ocitne ve slepé uličce: k čemu to tedy všechno je? Našla jsem jen jedinou odpověď: v obrovském potěšení vidět, slyšet a objímat milované lidi, dívat se na moře, měsíc a hvězdy, cítit vůni květů, vítr ve vlasech a sluneční teplo laskající naši pokožku. Milovat život a lidi. Bez ohledu na cokoli.

N. Rubinstein

=========
Neberte na sebe odpovědnost za štěstí někoho nešťastného
Proč nemá cenu chtít se zalíbit všem

Více pro dobrou náladu: