Kdo šetří… Příběh o kruté ženské logice

kdo-setri-big

Rozhodla jsem se udělat k večeři trochu salátu, takový s kuřecím masem. Rodina to  má ráda a stejně trochu pečeného kuřete zbylo, to už by se nesnědlo. Do tohohle salátu patří ananas. Otevřela jsem tedy konzervu, nakrájela ananas na kousky a vmíchala do salátu. Zůstala plná plechovka šťávy. Vypít? Neměla jsem chuť. Vylít? To mi přišlo líto.

Až jsem si vzpomněla na jeden recept – takové lehké řezy, do nich je třeba právě ananasová šťáva. Tak jsem je udělala. Akorát že do nich se dávají jen žloutky, takže bílky mi zbyly. A co s nima? Když je nechám v lednici, nakonec je stejně vyliju…

Ale kápla jsem na to! Udělám bezé. Je to snadné a rychlé. Potřebovala jsem k tomu citronovou kůru, takže jeden citron jsem pořádně odrbala… jenže co teď s citronem? Jak ho takhle napůl oloupnete-neoloupnete, hrozně snadno se zkazí. Krom toho vysychá. Tak jsem šťávu použila na dresink do salátu. Bylo to moc dobré, ale do salátu jsem kvůli tomu mohla dát jen půlku cibule, aby to nebylo moc štiplavé …

Druhá půlka ležela lince. Co s ní?


Napadlo mě udělat na ráno drožďovou pomazánku. Tu mají všichni rádi, děti ji mohou mít na chleba ke svačině. Droždí mám a půlka cibulky je do pomazánky zrovna tak akorát. Jenomže mi samozřejmě zbyl kus droždí. Tak co teď s ním? Drožďovou polívku! Nebude jí moc, akorát k večeři, což je dobře, protože toho salátu se zase tak moc nenajedí… Pokrájela jsem cibulku a dala na ni rozpustit droždí. Jdu si do ledničky pro vajíčka na kapání do polívky – a nebylo tam ani jedno! Neuvědomila jsem si, že jsem je vyplácala na to pečení.

To už jsem skřípěla zubama, ale vypla jsem plyn a šla si obléct bundu. Zaběhnu do obchodu na rohu. Koupila jsem vajíčka, zubní pastu, několikery papírové kapesníky a kuchyňské utěrky (měli je v akci), několik mýdel a všem zubní kartáčky (taky akce). Pak jsem zašla naproti do pekařského stánku pro celozrnný chleba, aby měly děti pod tu pomazánku. No a když už jsem byla venku, stavila jsem se pro opravené boty a   vyzvedla zimní věci v čistírně. Sotva jsem to všechno dotáhla domů. Pak jsem dodělala polévku.

Padla jsem na židli, záda mě bolí, ruce vytahané, nohy necítím…

Říkám si: jsem úplně pitomá! Proč jsem vlastně tu ananasovou šťávu nevylila?

=========
Ženy očima mužů. Jsou to prostě ony.
9 důvodů, pro které mají muži rádi ženy přes 40

Více pro dobrou náladu: