Jaká byla vaše největší chyba?

chyba

Jeden z návštěvníků stránek Quora položil otázku: “Jakou největší chybu jste udělali ve třiceti a čemu vás naučila?“ Spousta lidí nejrůznějších povolání odpověděla a podělila se o své příběhy. Tady jsou některé z nich. Snazší je učit se na chybách druhých, než na svých vlastních…

Tim Romero, podnikatel

Nejsem si tak docela jistý, že tohle je ta odpověď, kterou tady čekáte, ale mou největší chybou byl hněv. Zbytečně jsem ztratil příliš mnoho času vždycky, když jsem se naštval na šéfa, na kolegy, politiky, obsluhu, holku, která mě nechala, na rodiče a na lidi, kteří mi lhali. Můj hněv nebyl iracionální. Měl jsem k němu závažné důvody. Dokonce i dnes, když se dívám zpátky a ty situace hodnotím, pokládám svou reakci za správnou. Jenomže můj hněv byl pustým utrácením času a způsobil jsem mnohem víc škody sobě, než komukoli z těch, na které jsem se naštval.

Dneska je mi přes 40 a vztekat se jsem přestal. Líp spím, zlepšila se má pracovní výkonnost a mám kolem sebe dobré lidi.

David Storrs, podnikatel na volné noze

Bral jsem úžasnou, obdivuhodnou ženu jako něco obyčejného. Nejhorší je, že jsem si to uvědomoval, ale hrdost mi nedovolila, abych se choval jinak. Ona dala našim vztahům dobrou šanci, ale nakonec mě (naprosto rozumně) nechala. Dneska je vdaná za někoho jiného.

Stále jsme dobří přátelé a je mezi námi ještě určitá jiskra, ale ani jeden z nás s tím už nic nemůže dělat. Je to peklo, ale je to lepší, než kdybych ji neviděl vůbec.

A co jsem si z toho vzal? Nebýt idiot. Dejte svému partnerovi najevo, jak moc si ho ceníte. A pokud vás snad napadne myšlenka, že to trochu přeháníte, pošlete svoji zatracenou hrdost někam.


Alison Whitmayer, psycholožka, kurátorka

Když mi bylo 30, dopustila jsem se čtyř velkých chyb.

Chyba č. 1. Odložila jsem těhotenství na pozdější dobu. Nejdřív jsem prostě čekala na vhodnou chvíli. Když nakonec nastala, objevila se nabídka dobré práce se zaručeným kariérním postupem. A samozřejmě se mi nechtělo jít na mateřskou hned potom, co jsem získala perspektivní místo. Po několika letech, když jsem se odhodlala dítě mít, nemohla jsem otěhotnět. Po dlouhém lečení se to nakonec podařilo, ale potratila jsem.

Chyba č. 2. Myslela jsem, že když jsem v dobré kondici, můžu běhat i v těhotenství. V šestém měsíci mi odešla plodová voda.

Chyba č. 3. O své dítě jsem nebojovala. Já i můj muž jsme byli přesvědčeni, že nám lékaři dobře radí. Řekli nám, že to dítě nemůže přežít.

Chyba č. 4. Odvrátila jsem se od svého manžela, místo abych tohle těžké období přežila spolu s ním. Pronásledoval mě obrovský pocit viny a nevěděla jsem, jak se s tím vyrovnat. Odehnala jsem člověka, kterého jsem milovala a miluju ho doteď.

Věci se zlepšily až teď, kdy je mi 40. Vdala jsem se znovu a narodilo se mi dítě. Musela jsem tím vším projít, abych mohla být šťastná? Ano. Ne. Možná.

James Altucher,bloger, investor

Když mi bylo 30, svěřil jsem vedení své firmy větší společnosti a firma nakonec zbankrotovala.

Když mi bylo 30, hrál jsem 365 dnů v roce poker a své rodině, zdraví a tvorbě jsem věnoval jen minimum času.

Když mi bylo 34, položil jsem otci, když mě volal, sluchátko. A pak už jsem mu nezavolal. Šest měsíců nato dostal infarkt a zemřel. Odpusť mi to, tati.

Claudia Azula Altucher, spisovatelka

Společnost nás přesvědčuje, že musíme dosáhnout určitého vzdělání. Takže i já jsem chodila do večerní školy a zanedbávala jógu. V den, kdy jsem absolvovala, jsem šla za šéfem a požádala o zvýšení platu. Měla jsem přece ten zatracený diplom! Šéf se mi vysmál. Doslova.

Také nevím, zda mohu říci, že mám dům. Spíše měl dům vždycky mě. Abych to řekla jasně: kvůli splátkám hypotéky jsem musela stále jen víc a víc pracovat. To se mi samozřejmě nijak nelíbilo.


Alexander Maier, na volné noze

Mám několik dobrých kamarádů z dětství. Vyrostli jsme spolu. S mojí nastávající si nějak nesedli, a tak jsme se po mé svatbě viděli pořád míň a míň. Nevolal jsem jim, nepozval je do klubu nebo restaurace, jako jsme to dělávali dřív.

Tehdy jsem nad tím dvakrát nepřemýšlel a doufal jsem, že mě pochopí – vždyť byli jako mí bratři!

Mé manželství se po 18 letech rozpadlo a já se teď snažím navázat na staré přátelství. Jenomže když se teď sejdem, zdají se mi být tak vzdálení… Potřebuju čas, abych se vrátil do stejné řeky…

Nemyslete si, že vaši kamarádi jsou vaši bratři. Bratr zůstane bratrem, i kdybyste ho nenáviděli. Ale přítel nemusí zůstat vaším přítelem navždycky. Přátelství se musí udržovat.

«Lulula Song » (pseudonym)

Utrácela jsem zbytečně moc peněz za lodičky, místo abych cestovala.

Nezískala jsem diplom programátora a matematika.

Nechodila jsem na bojová umění.

Nepořizovala jsem si každý rok rodinné fotky.

Michael Dorian Bach, průmyslový disajnér a fotograf

Myslím, že jedna z mých vůbec největších chyb spočívá v tom, že jsem vždycky kladl velký důraz na svou práci, na kariéru – a jen málo času jsem jsem věnoval zdraví, přátelům a rodině.

Celá léta jsem opravdu hodně pracoval a žil jsem tímto způsobem: probudit se, jet do práce, přijet domů a usnout.

Nevěnoval jsem pozornost ani tomu, jak se tenhle životní styl podepsal na mém zdraví a nevyvinul jsem dost úsilí, abych se udržel v nějaké formě. Když se dnes dívám zpátky, sotva si na něco z těch let vzpomenu. Prostě jsem se hnal za nějakým přízračným cílem.

Až teprve dnes se chystám dohnat to, co jsem propásl a získat jakousi harmonii. Pečujte o své zdraví. To musí být priorita č. 1. Není nic horšího, než když se ve třiceti cítíte ustavičně unavení. Věřte mi, že to je naprostá katastrofa.

Nepracujte bez ustání. Vždycky si najděte čas pro chvíle, na které si později rádi vzpomenete. Čím starší budete, tím bude pro vás těžší vybudovat si skutečně hodnotné vztahy.

Ve všem dodržujte harmonii. Já sám jsem šplhal po kariérním žebříku, soustředil jsem se na vydělávání peněz – a jediné, co mi to přineslo je, že je ze mě dost dobrý cynik. Kamaráde, radím ti, cynikem nebuď.

=========
9 rad třicátníkům od těch, kterým je přes 40
Syndrom odkládaného života
9 návyků, které změní váš život k lepšímu

Více pro dobrou náladu: