Jak se přestat srovnávat s jinými

comparison

Vypracujte si dva nové zvyky. Díky nim se dokážete odnaučit věčnému srovnávání s jinými lidmi, zbavit se závisti a být šťastnější.

Ustavičně se srovnáváme s jinými lidmi a ze svého pozorování vyvozujeme závěry. Buď chceme dělat to, co oni, nebo je odsuzujeme a pociťujeme převahu. Pocit převahy ovšem neznamená žádné štěstí a jen těžko nás k němu přivede. Zároveň však už tento srovnávací přístup natolik vrostl do našeho myšlení, že se ho jen tak nezbavíme. Musíme se naučit vypozorovat nutkání k němu a včas ho zastavit. Přečtěte si něco o důvodech, proč bychom se nad tímto problémem měli vážně zamyslet a o dvou užitečných návycích, které by nám mohly pomoci.

Než se pustíme do popisu nových návyků, které by nebylo od věci si pořídit, musíme pochopit, kvůli čemu by to bylo dobré. Tady je několik příkladů, jak si lidé kazí náladu ať už podvědomým nebo vědomým srovnáváním. Často s někým úplně neznámým.

Profily na sociálních sítích

Na sociálních sítích lidé zveřejňují fotografie těch nejzdařilejších a nejšťastnějších životních okamžiků. Určitě tam nenajdete fotky s popisem „Strašně se hádáme, zrovna dupu po svém i-Phonu“, „Mám depresi“ nebo „Právě jdu z pohovoru a rozhodl jsem se opít v nejbližším baru“. Obecně platí, že tam najdete jen ty pěkné chvíle. Zábavu na pláži, slavnostní večeři, cvičení jógy, běh, nebo chvíle po doběhu, večírek atd…Vzniká tak dojem, že člověk má bohatý a přímo zářivý život.

Pokud jste často na sociálních sítích a sledujete tyhle veselé záběry ze života přátel a známých, může vám nekontrolovaně poklesnout sebevědomí. Proč já nechodím do restaurací, kde se servírují tahle fantastická jídla? Proč já necestuju, proč já nesportuju, proč já nemám tak dokonalé tělo?


Srovnáváte momenty svého života s momenty ze života někoho jiného – ale proč? Copak snad musejí být lepší? Copak štěstí záleží na tom, jak líp nebo hůř budou vypadat momentky z vašeho života?

Rozhodně ne. Štěstí závisí na přijetí přítomné chvíle, nikoli na přání dělat to, co dělá někdo jiný. V podstatě tedy ke štěstí nepotřebujeme být lepší než někdo jiný, potřebujeme umět přijmout to, kde jsme, co tam děláme, kým tam jsme.

Srovnávání nám žádné štěstí nepřinese, naopak nás nutí závidět, zlobit se na sebe a spřádat sny o tom, co vůbec nepotřebujeme.

Odsoudit nebo porozumět

Lidé strašně rádi soudí druhé. Lidé holdující sportu a bez nadváhy hledí s odsudkem na lidí při těle, kteří se stravují v MacDonaldech a bez výtahu se nedostanou do druhého patra. Lidé s pravidelným platem odsuzují ty, kdo jsou nuceni si pravidelně půjčovat peníze.

Zvláště silně pak odsuzují lidé za takové zlozvyky, které sami pěstovali, ale dokázali se jich zbavit. Bývalí kuřáci, konzumenti alkoholu nebo ti, kdo se přejídali. Jsou schopni do nekonečna odsuzovat někoho, kdo se dosud zvlozvyku nezbavil. „Copak nemá žádný charakter?“, „Absolutně nemá sebekontrolu!“, „Nechá se ovládat svými zlozvyky!“ – a tak dále a tak podobně.

Zároveň se spravedlivým rozhořčením nastupuje pocit převahy nad těmi druhými. Jenomže, jak už jsme říkali, tudy cesta ke štěstí nevede. Odsudek vás přivede leda k tomu, že vám dotyčný bude nepříjemný, budete se ve vztahu k němu opírat pouze o své negativní postoje, budete cítit zklamání a snad i odpor.


Chtěli bychom, aby se nám druzí lidé podobali, aby něco udělali pro zlepšení svého života. Lidé obecně mají sklon představovat si sami sebe na místě těch druhých. Proto jsou vždycky přesvědčeni, že vědí, co by pro druhého bylo nejlepší.

To je ovšem velmi domýšlivé. Ani při pravidelném styku s blízkým příbuzným nedokážete odhadnout, co by doopravdy potřeboval. O zběžných známých ani nemluvím.

Když lidi odsuzujete, neberete je takové, jací jsou, neberete tak ani život a zakoušíte zklamání, že je takový, jaký je.

Proč se raději nesnažit druhého pochopit? Jsem si jista, že pokud si to skutečně přeje, dokáže člověk porozumět úplně každému. Když druhého pochopíte, nepřízeň zmizí a navíc se vám dostane další částečky reálného života.

Pěstování dvou návyků

Jste dobrý člověk a všichni ostatní rovněž. Jenom srovnávání nás nutí uvažovat jinak. Nahraďte ho dvěma užitečnými zvyky.

1. Berte se takový, jaký jste. Místo abyste hleděli na život ostatních lidí, soustřeďte se na pěkné chvíle toho svého. Jakmile postřehnete, že začínáte sebe srovnávat s jinými, zastavte se. A myslete na svůj vlastní život, na všechno krásné, co v něm je.

2. Snažte se pochopit, ne odsuzovat. Když si všimnete, že ve vás někdo budí pocit zklamání, přestaňte ho soudit. Začněte hledat porozumění dotyčnému člověku. Možná prochází těžkým životním obdobím, třeba jen nemá náladu, utrpěl šok a je zlý. Snad ztratil naději, třeba ho potkalo něco, co to opravňuje? Když člověka pochopíte, odsuzování se vytrácí.

=========
12 pravidel šťastných lidí
Proč bychom svoje děti neměli s nikým srovnávat

Více pro dobrou náladu: