Bývají chvíle, kdy se chytíme něčeho negativního, co se nám děje – a něco takového se najde více méně vždycky. Realita, fakt, že jsme sami o sobě úžasní, a zasloužíme si proto jen to nejlepší, přechodně není v kursu.
Někdy ty chvíle přerůstají v celé hodiny a život je najednou nepříjemný. Ti, kteří nemají za to, že „tak to chodí“, navštěvují odborníka. Neboť nabudou podezření, že něco není, jak má být a že se nedívají tím správným směrem. Vědí, že v životě je mnoho dobrého, a právě tím směrem se chtějí dívat.
Jestliže si ovšem někdo chce zahrávat s negativitou, rozhodne se být k ní pozorný a vstřícný, pak ty chvíle mohou přerůst nejen v hodiny a dny, ale také v měsíce a roky. Dotyčný se natolik soustředí na vše, co v jeho životě je špatné, rozlítostňující a nespravedlivé, že naprosto zapomene, co je to radost. Jaksi zásadně. V principu. Radost jako fenomén.
Takhle se často projevuje deprese. Přichází téměř nepozorovaně a začíná panovat. Nasazuje našemu vnímání brýle, pokřivuje myšlení. Většina lidí, bez ohledu na to, jak silně se jich tento jev dotýká, se snaží z něj vybřednout, „rozhlédnout se kolem a uvidět slunce“.
Já ale píšu o jiných lidech. O těch, kteří v negativitě vězí zcela vědomě. Vědí, že existuje alternativa, ale odmítají ji. Mohli by si snadno pomoci, ale neudělají tím směrem ani krok. Jistě, každý má svobodu, každý si může vybrat, jak chce žít. Jenomže my ostatní máme bohužel pravidelně s takovými lidmi co do činění. S těmi, kdo si své chmury zvolili jako životní způsob. V nejhorším případě to mohou být naši blízcí nebo kolegové v práci.
Tady už to začíná být dost zajímavé. Protože můžete s dotyčným zavést rozhovor v té nejlepší náladě a když skončíte, šli byste málem skočit pod vlak. Začnete o slunečném počasí, které předpověď slibuje na tenhle víkend, a dostane se vám odpovědi o Africe, kde rovněž svítí slunce a umírají děti. Často s přesnými údaji.
Mluvíte o tom, co se povedlo vašemu potomkovi, a v odpověď vyslechnete referát o zdraví nějakého blízkého příbuzného, s nímž to, jak se zdá, jde minutu od minuty s kopce. A tak dále.
V jedné z klasifikací psychologických upírů můžeme najít typ „all black“, doslova „ všechno je černé “. Jsou to lidé vybavení velmi ostrým psychologickým instinktem, kteří vždycky vědí, co mají říci, aby toho druhého přistrčili k negativním myšlenkám. A nejenž vědí, oni se o to snaží.
Nebudu tu rozvádět, jaké psychologické problémy mohou být základem takového chování a jak by se to dalo změnit. V tuto chvíli mě více zajímají ti, kdo jsou „na druhé straně“. Tedy ti, kdo jsou mu vystaveni.
POZOR! Chraňte se podobného vlivu. Nenastavujte nohu vlastní dobré náladě! Přihrávejte sami sobě a ne „chodící negativitě“. Jak?
Podle mého platí tento algoritmus:
- Pokud se dotyčný dříve takhle neprojevoval, může jít o depresivní reakci, zvláště pokud byl předtím vystaven nějaké stresové situaci. Nabídněte mu pomoc, doporučte specialistu. Při rozhovoru myslete na to, že za něj „promlouvá“ jeho deprese.
- Jestliže byl takový vždycky a vy jste se stali předmětem jeho stálé pozornosti, jsou dvě možnosti. Tou první je přerušit styky. Totálně. Nebudete přece ochutnávat zkažené jídlo a konzumovat je. Je to nechutné a nebezpečné.
- Druhá možnost nastupuje, je-li totální přerušení styků příliš složité – když jde například o blízkého příbuzného. Pak je třeba hrát hru na „ale“. Zrelativizujte všechno, co upír řekne.
Děti v Africe umírají – ano, já s tím ale tady a teď mohu jen těžko něco udělat. Zato můžu nezbavovat své veselé nálady při společné hře vlastní dítě.
Příbuzný je nemocný – ano, to je mi líto, lidé obecně docela často stůňou, proto je třeba nepoddávat se a zachovat si dobré nastavení mysli, čímž podpoříme i svou imunitu.
Jídlo je opět dražší – ano, to je nepříjemné, ale přežili jsme už i jiné krize. Ani když soustředíme veškerou sílu své mysli, ceny dolů nesrazíme, takže se nedejme otrávit a nepropadejme chmurám, nebo utratíme ještě více peněz na podporu stresem snížené imunity.
Samozřejmě musí v relativizující odpovědi jít o vás, protože vaším úkolem je přesvědčit sebe sama, nikoli změnit přesvědčení toho druhého. To je ostatně málo pravděpodobné, protože obvykle je upír opravdovým mistrem :).
Dávejte na sebe pozor, pamatujte, že trvalý negativní pohled na svět začíná krátkými chvílemi zasvěcenými negativitě.
«Aby ses mohl vznášet mezi hvězdami, musíš přestat pozorovat bobky pod svým ocasem.»
Anna Kuznetsova
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>Jak zacházet s negativními emocemi kolegů v práci
Jak nevstřebávat cizí negativitu
