Jak porazit vlastní lenost

porazit-lenost

Pro začátek bude užitečné uvědomit si, že lenost neeexistuje. No ano, nepřehlédli jste se. Jev zvaný lenost neexistuje. Proto se každý pokus bojovat se svou leností podobá boji s větrnými mlýny.

Nechce se vám zabývat se dál tím, do čeho jste se pustili? Nechce se vám ráno vstávat? Věčně máte zpoždění? Nedotahujete věci do konce? Do ničeho se vám nechce? Ztrácíte elán?

To však jsou následky, nikoli příčiny.

Lenost neexistuje, zcela reálné jsou však tyto stavy:

1. neláska k tomu, co člověk dělá;

2. energetický pokles;

3. neschopnost celkové vize a v jejím důsledku nepochopení, co pro nás je a není užitečné;

4. absence průběžného cíle a jako důsledek – energetická stagnace.

Každý z těchto jevů je doprovázen symptomy, které jsme si zvykli souhrnně označovat jako lenost. Léčí se různými způsoby. Platí však jedno: Vylečte příčinu a symptomy zmizí samy o sobě. To je univerzální přírodní zákon. Každý pokus bojovat až s následky vede jen ke krátkodobému efektu. Je třeba jít na kořen věci.

Jak vyléčit skutečné příčiny lenosti a proměnit život v poutavou jízdu? Podívejme se na každý z těch stavů zvlášť.

1. Lenost jako důsledek nemilované činnosti

Neoblíbené zaměstnání, práce beze smyslu, tupá nebo vašim vnitřním normám odporující činnost, to vše nevyvolává jen domnělou lenost, ale vnitřně vás to blokuje. Přičemž čím vyšší je stupeň uvědomění, tím těžší je pro vás žít nesmyslný život.

—A v čem je smysl uvědomělého života?

—Smyslem života je vybrat si svůj vlastní smysl a jít za ním.

©Zkušenost


Odmítnout obecně přijaté normy nestačí. Dát výpověď a bouchnout za sebou dveřmi je málo. Je třeba najít si svůj vlastní smysl a za ním jít.

Často se setkávám s výroky typu: «Odešel jsem z nemilované práce. Jsem hrdina». Vždycky mám chuť říci:

Vážený, hrdinou budete, až získáte práci, která se vám bude líbit a budete mít kuráž a sílu se jí naplno věnovat.

Sám fakt, že jste opustili protivné zaměstnání, vás nezbaví ani lenosti ani jiných projevů apatie. Teď naopak začíná to nejtěžší: pochopit, že člověk musí utvářet sám sebe. Na „tu pravou“ práci jen tak nenarazí – musí si vybrat takovou, která se mu zamlouvá a musí se do ní pustit naplno. Celou duší. Toho se lidé většinou bojí. Přejí si, aby je práce nejprve naplnila. Teprve pak jsou ochotni do ní něco vložit. Jenomže tak to nefunguje. Takový postup nemá perspektivu. Příroda nám jasně říká: Sklidíš, co jsi zasel.

Kdo nezaseje, nebo nemá dost trpělivosti o zaseté pečovat až do podzimu, nesklidí nic. Takoví lidé se světem vedou asi takovouhle rozmluvu:

—Milá zahrádko, dej mi nejdřív krásně zralé jahody, já se jich najím a hned je začnu sázet a zalévat.

—Drahý světe, dej mi nejdřív fantastickou práci, která mi dá křídla a radost, a já se pak do ní se zápalem pustím.

Co si má svět s takovými infantilními případy počít? Jak má na to odpovědět?

Klidný, vyrovnaný vztah k práci (žádná rychlerozpustná euforie) někdy přichází časem, spolu s prvními výsledky, když se nám podaří překonat obavy a otevřou se nám nové možnosti.

2. Lenost jako důsledek energetického poklesu

Energetický výpadek představuje zcela odlišnou příčinu vzniku symptomu lenosti. Může k němu dojít i během oblíbené činnosti. Jste náhle unavení, ochablí, síla se vytrácí, do ničeho se vám nechce a začínáte si klást otázku: Dělám vůbec to, co chci? Objevuje se tvůrčí krize a jiná trápení, a přitom by vám stačil jen odpočinek, obnova sil a energetického koloběhu těla.

To nejdůležitější, co je třeba si uvědomit: energetický výpadek vás může postihnout i při práci, kterou máte rádi a děláte ji se zaujetím. Není tedy třeba hned všechno opustit a vrhat se jinam.

Příčiny energetického poklesu? Únava morální i fyzická. Východiskem je odpočinek a změna zátěže. Důležitou roli tu má výživa a fyzická aktivita.

Pokud je vám zřejmé, že jde o energetický pokles, dopřejte si odpočinek a nedělejte v tomto stavu žádná rozhodnutí. Začněte s nějakou sportovní činností, uvolněte se při nenáročné zábavě, pravidelně a zdravě jezte.

3. Lenost jako důsledek neschopnosti celkové vize

Na toto téma existují spousty prací. Jejich základním tématem je „Celková vize jako odrazový můstek růstu“. O co jde? V podstatě o to, že zabýváte-li se prací, která vás zajímá a jdete v ní rychle kupředu, vyděláváte první peníze, dostává se vám prvního uznání atd., potřebujete k dalšímu rozvoji nezbytně nějakou vizi.

Jak člověk kráčí vpřed, musí odpovídajícím způsobem také upravovat své cíle. Dosažení cíle je skvělým katalyzátorem vnitřního růstu, kterého se vaše bytost zoufale dožaduje (a bude se dožadovat po celý život, taková je lidská podstata).

Celková vize, obraz, či představa vlastní budoucnosti vám pomáhá nacházet smysl v každodenní rutině a také ji překonávat.

Pokud takovou vizi nemá, může i člověk s vnitřním rozmachem a ambicemi propadnout znuděnosti a denodenně narůstající lenosti. Rozptýlení nebo sportovní zátěž tady nepomohou. Nutný je celkový, velký a zářivý cíl, který obnoví chuť do života.


4. Lenost jako důsledek absence průběžného cíle

Stojatá voda zahnívá. Tím je řečeno vše.

Totéž se děje s vaší energií. Nemá-li jasné směřování, nehybně se hromadí někde uvnitř a působí spoustu nepříjemných pocitů: chce se vám spát, i když nejste unaveni, jíte, i když nemáte hlad atd. Je to opravdu hnusný stav, ale člověk si je bohužel schopen zvyknout i na něj.

Nezatěžované svaly atrofují a je třeba neuvěřitelného úsilí, abychom je znovu aktivovali a dodal jim bývalý tonus. Totéž platí o naší vnitřní síle. Nevyužívána začíná zahnívat. V takovém stavu jste samozřejmě líní na spoustu věcí.

Hodně záleží na stupni, do kterého se tento stav rozvine. Celkově však platí, že východisko je vždy jediné: jasný, přitažlivý cíl, který zatřese celou vaší bytostí. A to cíl momentální, současný, k němuž můžete začít směřovat hned teď a ne někdy později. Vždyť „teď“ je všechno, co máme.

Kdo celý život jen čeká na nějaký zářivý a veliký cíl tam někde v dáli na obzoru, podobá se čtyřicetileté panně očekávající prince. Nejprve je třeba na vlastních nohách dojít k nějakému třeba i nevelkému cíli. A teprve pak se rozmáchnout na ten veliký. Je to jako výstup na vysokou horu.

Zhubněte. Vydělejte půl miliónu. Podívejte se do světa. Začněte podnikat. Uháčkujte si pouzdro na klíčky od Mercedesu. Pusťte se zkrátka do něčeho a doveďte to do konce. Je to jediný způsob, jak na vlastní kůži poznat, že v životě je všechno možné a často jednodušší, než se zdá.

Závěr: porazit lenost není možné – a není to ani nutné. Zapracovat musíme na tom, co ji vyvolalo. A to co nejdřív, abychom tuto mentální nemoc nezanedbali a nepřivykli životu bez barev.

O.Noviková

=========
Jak si přestat pořád stěžovat
Nejste povinni se měnit. Kvůli nikomu.

Více pro dobrou náladu: