Při hledání odpovědi na otázku jak žít, se mladík obrátil na známého revolučního reformátora:
– Řekni mi prosím tě, jak mám plout po řece života? Co je správné?
– Nebuď jako všichni, – zněla odpověď.
– Nepluj s proudem, spolu s davem lhostejných a nevýrazných. Pluj navzdory všemu! Život je boj. Protínej vlny! Snaž se! Směřuj vpřed! Překonávej těžkosti ve prospěch všeobecného blaha a zdokonalování světa!
Mladík pokývl hlavou a vydal se pro další odpověď za zbožným poustevníkem.
– Jak mám plout řekou života? – ptal se ho. – Mám se protivit proudu?
– Nikoli, – odvětil poustevník.
– To nemá nejmenší smysl. Řeka našeho života je Tao. Klást jí odpor znamená dostat se do konfliktu s Vesmírem. Poddej se jí, rozptyl se v jejím proudu, pluj s ním — a nalezneš jistotu ve spojení s Universem.
Mladík poděkoval a vydal se za mudrcem.
– Řekni mi doopravdy, jak mám žít? Plout proti proudu, bojovat s ním a vítězit nad ním? Nebo po proudu, rozplynout se v širokém toku světa?
– Ach jejej, – povzdychl si mudrc, – vidím, že ti toho nějak moc radili. Ale podstatou věci není, zda plout proti proudu, nebo po proudu. Plout máš tam, kam ty chceš a musíš. To je pravá moudrost. Tvůj rozum je ti kormidlem a tvá duše plachtou.
Tato slova se mládenci skutečně zalíbila. Zaradoval se ze získané moudrosti a vydal se domů. Po cestě potkal Mistra. „No co“, pomyslel si, „jedna rada navíc nemůže škodit, zvlášť bude-li od Mistra. Moudrost už jsem se stejně dozvěděl.“
– Řekni mi, Mistře, jak bych měl žít? Plout s proudem? Nebo proti proudu? Nebo se řídit svým rozumem a plout kam sám chci?
– Proud? – Podivil se Mistr. – Jaký proud? Promiň, ale žádného jsem si nevšiml. Já prostě rád pluju.
Prosil jsem Boha, ať ztrestá mého nepřítele…
Podobenství o hněvu
