Interview s Bohem

interview-big

„Tak pojď dál“, řekl Bůh. „Ty tedy chceš se mnou udělat inteview?“

„Pokud máš čas…“, odpověděl jsem nejistě.

Bůh se usmál: „Můj čas je věčnost, mám ho dost na všechno. Na co se mě vlastně chceš zeptat?“

„Co tě na lidech nejvíc překvapuje?“

Bůh potřásl hlavou:

„Že je nudí být dětmi a tak moc spěchají, aby už už byli dospělí. A když jimi jsou, touží být znovu dětmi.

Překvapuje mě, že utrácejí zdraví, aby vydělali peníze a potom zas utrácejí peníze, aby si dali do pořádku zdraví.


Překvapuje mě, že se tolik ztrachují o budoucnost, že zapomínají na přítomnost, takže vlastně nežijí ani pro budoucnost, ani pro přítomnost.

Překvapuje mě, že žijí, jako by nikdy neměli zemřít a že umírají, jako by nikdy ani nežili“.

Bůh mě vzal za ruku a chvíli jsme tak mlčeli.

Pak jsem se ho optal:

„Čemu bys jako rodič chtěl naučit svoje děti?“

Usmál se a odpověděl: „Chtěl bych, aby věděly, že nikoho nemohou donutit, aby je miloval. Mohou jenom dovolit, aby je miloval.

Chtěl bych, aby věděly, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejmíň.

Chtěl bych, aby věděly, že není dobré srovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne snad proto, že je lepší nebo horší než ostatní.

Chtěl bych, aby věděly, že nejcennější v životě není to, co mají, ale koho mají.

Chtěl bych, aby věděly, že trvá pouhých pár vteřin, než hluboce zraníme někoho, koho milujeme. A celé roky trvá, než se zranění vyhojí.


Chtěl bych, aby se naučily odpouštět. Odpouštět skutkem.

Chtěl bych, aby věděly, že existují lidé, kteří je hluboce milují, ale nedokážou své city vyjádřit.

Chtěl bych, aby věděly, že za peníze si mohou koupit všechno, ale štěstí nikdy.

Chtěl bych, aby věděly, že skutečný přítel je ten, kdo o nich ví úplně všechno a přesto je má rád.

Chtěl bych, aby věděly, že ne vždy stačí, když jim odpustí ostatní, že také ony samy sobě musejí odpouštět.“

Chvíli jsem seděl a těšil se z jeho přítomnosti. Pak jsem mu poděkoval, že si na mě našel čas.

„Kdykoli“, řekl Bůh. „Jsem tu čtyřiadvacet hodin denně. Jen se zeptej, já ti odpovím.“

Lidé zapomenou, co jste říkali. Zapomenou i na to, co jste udělali. Ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.

=========
Za čím se honíme?
Nejen dobří holubi, také dobré skutky se vracejí …

Více pro dobrou náladu: