Dva velké džbány a předurčení

dybanz

Žila, byla starší žena, která měla dva velké džbány. Zavěšovaly se na dva opačné konce vahadla, které nosila na rameni. Jeden džbán byl prasklý, ale ten druhý byl nepoškozený a vždycky se do něj vešla plná dávka vody. Na konci dlouhé cesty od řeky k domu té staré ženy byl džbán s prasklinou plný vždycky sotva z poloviny.

Během dvou let to tak chodilo každý den: stará žena přinášela domů vždycky jen půldruhého džbánu vody. Dokonalý džbán bez praskliny byl patřičně hrdý na svou práci, a chudák džbán s prasklinou se za svůj nedostatek styděl a byl celý nesvůj z toho, že je schopen plnit jen polovinu toho, pro co byl vyroben.

Když uplynuly ty dva roky, které ho zřejmě definitivně utvrdily ve vlastní neschopnosti, obrátil se prasklý džbán na ženu: Opravdu se stydím za tu prasklinu, ze které po celou cestu k tvému domu vždycky utíká voda.

Stará žena se zasmála: A jestlipak sis všiml, že na tvé straně cestičky kvetou květy a na straně toho druhého džbánu ne? Na tvé straně cesty jsem zasela semena květin, protože jsem věděla o té tvé vadě. Takže každý den, když jdeme domů, zaléváš květiny. Už dva roky se tak těším z květin a mohu si jimi zdobit příbytek. Kdybys nebyl takový, jaký jsi, tahle krása by vůbec nebyla.

=========
Dojemný příběh o Lásce a Rozchodu
Jak okolnosti mění lidi – příběh k zamyšlení
Obchod splněných přání – k zamyšlení

Více pro dobrou náladu: