Malé příběhy o lásce

male-pribehy

Prohlížel jsem dnes staršího pacienta s Alzheimrovou chorobou. Pamatuje si sotva své vlastní jméno a často zapomíná, kde vlastně je a co říkal před několika minutami. Ale nějakým zázrakem (po pravdě myslím, že je to láska) pokaždé, když ho jeho žena přichází na několik minut navštívit, vítá ji slovy: „Vítej, má krásná Kate!“

***

Dnes jsem kuchyňským oknem s hrůzou viděl, jak moje malá dcerka uklouzla a spadla do bazénu na zahradě. Okamžitě jsem vyletěl ven, ale než jsem stačil cokoli udělat, náš retrívr Rex skočil do vody a za límec ji dotáhl do mělké části bazénu, kde už se mohla postavit.

***

Můj starší bratr mi už patnáctkrát poskytl kostní dřeň, aby mi pomohl v mém boji s rakovinou. Domlouvá to přímo s mým lékařem, já ani nevím, kdy odběry probíhají. Dnes mi lékař řekl, že to vypadá dobře, léčba je účinná. „Pozorujeme u vás velmi vytrvalou remisi“, řekl.

***

Dnes jsem četl dopis na rozloučenou, který jsem napsal 2. září 1996, chvilku před tím, než moje dívka u mě zazvonila a řekla mi, že je těhotná. Tehdy jsem najednou cítil, že znovu chci žít. Dnes je z ní moje žena. A moje dcera má ještě dva mladší bratry. Čas od času si ten dopis přečtu, abych si připomněl, jak moc jsem vděčný za to, že jsem dostal novou šanci žít a milovat.

***

Jsem matkou sedmnáctiletého slepého chlapce. I když se můj syn narodil jako nevidomý, byl vždycky premiantem a hraje skvěle na kytaru (první album jeho skupiny už má na síti více než 25 tisíc přehrávek). Své dívce Valérii je úžasným partnerem. Mladší sestra se ho dnes ptala, co ho k Valérii přitahuje, a on jí řekl: „Všechno. Je krásná.“

***

Poprvé po řadě měsíců jsem dnes na návštěvu domu pro seniory vzala syna Seana. Jinak chodím na návštěvy své maminky, která trpí Alzheimerem, sama. Když jsme vešli do vstupní haly v přízemí, sestra, která nám otevírala, povídá: „Ahoj, Seane.“ Ptala jsem se pak syna: „Jak může vědět, jak se jmenuješ?“ „Jsem tu docela často, stavuju se tu ze školy za babičkou“, řekl jakoby nic. A já o tom neměla ponětí…

***

15 let po dědečkově smrti se dnes moje dvaasedmdesátiletá babička znovu vdává. Je mi sedmnáct a nikdy v životě jsem ji neviděl tak šťastnou. Je to tak krásné, vidět dva do sebe tak zamilované lidi, věk nevěk! Teď už vím jistě: Nikdy není příliš pozdě.

***

Dneska se mi přihodila nehoda a na čele mi z ní zůstala pěkná podlitina. Doktor mi na to něco dal, zavázal obvazem a řekl, že to nemám celý týden sundat. To se mi fakt nezamlouvalo. Před chvilkou přišel za mnou do pokoje můj mladší bráška – a hlavu měl zavázanou obvazem! Maminka mi vysvětlila, že nechtěl, abych byl v tom neštěstí sám.

***

Včera, v den 50. výročí naší svatby, se na mě usmála a řekla: „Škoda, že jsem tě nepotkala dřív!“

=========
Dojemné příběhy o lásce
Zázraky se dějí- příběhy pro duši
Slova, která změnila život. Příběhy k zamyšlení.

Více pro dobrou náladu: