Sám sebe člověk neoklame. Tuhle větu jsme slyšeli mockrát a věříme, že platí. Přesto se většina z nás obelhává každý den. Blogger Mark Manson popisuje všechny naše oblíbené fígle a výmluvy.
Když jsem studoval na univerzitě, byl jsem přesvědčen, že se chci stát investičním bankéřem a pracovat na Wall Street. Rok nato stačily tři hodiny, které jsem tam strávil, aby se mé sny vypařily. Uvědomil jsem si, že jsem se ani tak nechtěl stát bankéřem, jako vlivným člověkem.
Občas si naprosto neuvědomujeme, že klameme sami sebe. Lež, kterou bereme jako pravdu, nám pravdu nahrazuje. Někdy je velmi nepříjemné si pravdu uvědomit. Když však sami sebe klameme, klademe dlouhodobé cíle na oltář uspokojení okamžitých potřeb. Čím méně se podáváme sebeklamu, tím lépe pro nás.
Seznámím vás s několika nejrozšířenějšími druhy sebeklamu:
1. Když tohle udělám, život bude krásný.
Sem si každý může dosadit, co mu připadá důležité. Vdát se, být povýšen, koupit nové auto nebo dům, pěstovat králíky – nezáleží na tom, co. Sami jste už jistě pochopili, že dosažení jednoho cíle vás neudělá šťastnými na celý život. Náš mozek už je zkrátka tak nastaven, že podobné myšlenky nás přepadají pořád.
Lidská povaha už je taková, pořád chceme něco víc. Občas nám to přinese neštěstí, ale také se díky tomu neustále rozvíjíme a rosteme. Musíme se jen naučit mít radost z dosahování cílů. Přirovnáme-li život k běhání veverky v kolečku, pak cílem života není doběhnout do nějakého bodu, ale mít potěšení z běhu samotného.
2. Kdybych měl víc času, dokázal bych to.
Řeči. Buď něco chcete udělat, nebo to udělat nechcete. Často se nám zalíbí nějaký nápad, ale když dojde k akci, náš zájem zmizí. Jak často lidé říkají, že by chtěli podnikat nebo se stát hudebníkem! Ale ve skutečnosti to nechtějí. Kdyby chtěli, našli by k tomu jak sílu, tak prostředky.
Můžete namítnout, že jste příliš zaměstnáni. Možná že ano, ale to je věc vaší vlastní volby. Jestliže pracujete osmdesát hodin týdně, je to pro vás nejspíš důležité. Vždycky přece můžete začít pracovat méně, nebo nepracovat vůbec. Můžete se rozhodnout pro sen, a ne pro peníze. Pro touhu, a ne oběd v drahé restauraci. Jenomže většinou tak nejednáme…
3. Když řeknu nebo udělám tohle, lidi si pomyslí, že jsem hlupák.
Většině lidí ve skutečnosti vaše chování žádnou starost nedělá a pokud snad ano, pak v daleko menší míře, než se domníváte. Doopravdy se nebojíme toho, co si pomyslí ostatní, ale toho, co si o sobě pomyslíme my sami.
Tyhle myšlenky vznikají díky naší nejistotě. Pravda je však taková, že lidé kolem vás jsou příliš zaneprázdněni myšlenkami na to, co si o nich pomyslíte, než aby nějak hodnotili vaše chování.
4. Když řeknu nebo udělám tohle, tak se ten člověk konečně změní.
Lidi nemůžete změnit. Všechno, co můžete, je pomoci jim, aby se změnili sami. A dělat to musíte velmi nevtíravě. Poraďte, dejte najevo podporu, ale nečekejte zázraky. Naučte se mít lidi kolem sebe rádi takové, jací jsou a ne takové, jaké je vy chcete vidět.
5. Všechno je skvělé./Všechno je hrozné.
Všechno je právě takové, jaké to chcete vidět. Aby si člověk vybral správnou možnost, potřebuje moudrost.
6. Něco se mnou není v pořádku.
Neustále se srovnáváme s jinými. Říká se tomu „socializace“. Obecně je to velmi prospěšná věc. To díky ní můžeme v kulturní společnosti existovat v míru.
Má to však i druhou stránku. Když se srovnávají s jinými, docházejí někteří lidé k závěru, že nejsou takoví, jako ostatní a že je nikdo nemá rád. A co je nejpodivnější, bojí se takových myšlenek zbavit. To proto, že v něco musejí věřit, aby se cítili něčím zvláštní.
Mohli by akceptovat, že si svůj život i lásku ostatních zaslouží, stejně jako každý jiný. Jenomže pak by nemohli vystupovat jako nešťastníci a stavět se do role oběti, byli by stejní, jako ostatní. A tak se drží svého trápení.
7. Změnil bych se, nebýt tohohle…
Jediné, co vám brání, je nedostatek skutečného přání. Hledáte si jen výmluvy. Děláme to všichni, jenom si to musíme umět přiznat. Kdybyste se doopravdy chtěli změnit, změnili byste se.
Je pro nás daleko příjemnější myslet si, že jsme schopni změny, že nám jen něco brání. Utěšujeme tak svou sebelásku. Je mnohem těžší riskovat a třeba nemít úspěch.
8. Nemůžu bez toho žít.
Ve většině případů v pohodě můžete. Když jsem cestoval po světě, přesvědčil jsem se o tom, že člověk se dokáže přizpůsobit jakýmkoli podmínkám. Jenomže ve věku konzumu snadno zapomínáme, že všechno, co potřebujeme, už máme.
Při našem zajištěném pohodlí jsou důležité nikoli věci, které máme, ale naše chování a vztahy s lidmi.
9. Vím, co dělám.
Jasně, že víte. Život se ovšem skládá z jednotlivých nejpodařenějších skutků a dlouhatánského zástupu zkoušek a omylů. Člověk si nemůže být zcela jist tím, co dělá.
(via)
8 pastí vlastního rozumu na cestě za štěstím
Jak si ničíme život
