„Alenka v říši divů“ – Ve všem je nějaké poučení, jenom ho najít!

alenka

Věty, které jsme četli v dětství, a jejichž smysl chápeme až jako dospělí…

Musíš běžet ze všech sil, abys setrvala na místě, a chceš-li se někam dostat, musíš běžet nejméně dvakrát rychleji!

Ve všem je nějaké poučení, jenom ho najít!

„Nemá cenu to zkoušet,“ řekla Alenka. „Člověk nemůže věřit nemožnostem.“ „Troufám si říct, že jsi toho moc nenacvičila,“ řekla Královna. „Když jsem byla v tvém věku, věnovala jsem se tomu vždycky půl hodiny denně. Proto jsem někdy uvěřila až šesti nemožnostem už před snídaní.“

Víš, jednou z největších ztrát v bitvě je ztráta hlavy.

Zítra nikdy nebývá dnes! Copak se člověk může ráno probudit a říci: „No, vida, teď je konečně zítra“?

Málokdo najde východ, někteří ho nevidí i když ho najdou a mnozí ho ani nehledají.

— Vážný vztah k čemukoli na tomto světě je osudovou chybou.
— A život je vážný?
— Ach ano, život je vážný! Ale ne příliš.

Nejlepší způsob, jak něco vysvětlit, je udělat to sám.

Kdyby si každý člověk hleděl svého, Země by se točila rychleji.

„Nebuď smutný“, řekla Alenka. «Dříve nebo později bude všechno jasné, věci se usadí na svá místa a seřadí se do krásných útvarů , jako krajky. Bude jasné, proč to všechno bylo třeba, protože všechno bude správné“.

Jen si pomyslete – z nějakého důvodu se zmenšit natolik, že by se člověk změnil v nic!

Ať se snažila jak chtěla, nemohla v tom najít ani stín nějakého smyslu, i když všem slovům dokonale rozuměla.

Neměla vůbec co dělat a každý ví, jak těžká věc je sedět a nemít co dělat.

Já jsem například zrovna teď dvě hodiny zoufala… s lívanečky s marmeládou.


Máte-li v hlavě prázdno, pak vás bohužel nespasí ani ten největší smysl pro humor.

— Co chceš?
— Chci zabít čas.
— Čas nemá příliš rád, když ho zabíjejí.

Vždycky si dávala dobré rady, i když se jimi ne moc často řídila.

— A kde najdu někoho normálního?
— Nikde, — odpověděla Šklíba, — nikdo není normální. Vždyť každý je jiný a nikomu se nepodobá. A to je podle mého normální.

— Co je to za zvuky tamhle? – zeptala se Alenka a ukázala na skromné houští jakési sympatické rostliny na kraji zahrady.
— Ach, to jsou zázraky, – vysvětlila lhostejně Šklíba. – A… a co tam dělají? – vyptávala se dívenka a celá zčervenala.
—Co by dělaly, – zívla Kočka. – Dějí se…

Vše, co je řečeno třikrát, stává se pravdou.

Nikdy se nepokládej za jiného než za jakého tě nepokládají ostatní. Potom tě ostatní nebudou pokládat za jiného než jakým by ses jim chtěl zdát.

Deset nocí je desetkrát teplejších než noc jedna. A desetkrát studenějších.

— Řekla byste mi prosím, jak se odsud dostanu?
— A kam se chceš dostat? — ptala se Šklíba.
— To je jedno… — řekla Alenka.
— Pak je jedno, kudy půjdeš, — prohlásila kočka.

Plán byl bez pochyby vynikající, prostý a jasný, lepší se vymyslet nedal. Měl jen jediný nedostatek: naprosto nikdo nevěděl, jak ho provést.

Jestli nic na světě nemá smysl, — řekla Alenka, — co brání tomu nějaký smysl si vymyslet?

=========
Převyprávění Červené Karkulky ve stylu známých spisovatelů
Štěstí lze najít i v té nejtemnější době

Více pro dobrou náladu: