7 způsobů jak přestat být nešťastný

7-zpusobu-nestastny

První krok na cestě k radosti ze života je přestat si sám život otravovat. Pařížský psychoterapeut Christophe André nabízí každému program vlastní „detoxikace“.

Šťastný život je budova o třech dimenzích: materiální, mezilidské a emocionální. Jinými slovy, abychom byli šťastni, musíme umět dosahovat svých cílů tak, abychom si zachovali dobré vztahy s lidmi a vlastní reputaci a neobětovali přitom svou vnitřní harmonii.

Lidem bylo už dávno známo, že dosáhnout štěstí není nic snadného. Aristotelés učil: „Mudrc neusiluje o blaženost, ale o život bez trýzně“. Francouzský spisovatel Jules Renard napsal ve svém „Deníku“: „Štěstí je, když neštěstí mlčí“. Co má člověk dělat, aby se necítil nešťastný? Zde je několik rad či spíše nápovědí, obsahujících návod k jednání…

1. ROZHODNĚTE SE, ŽE SE MÁTE DOBŘE

Jasná věc? Nebude to nejspíš tak jednoduché. Jak psal známý francouzský filosof Alain (Émile Chartier, pseudonym Alain, 1868-1951) ): «Je třeba c h t í t být šťastný a vynakládat k tomu úsilí. Jestliže zaujmeme pózu nezávislého pozorovatele a dveře ponecháme dokořán v očekávání, že do nich vejde štěstí, vejde do nich smutek». Vždycky je snazší upadnout do osidel neštěstí; vyžaduje to méně psychické energie. Abychom prodloužili štěstí, je naproti tomu třeba jistého úsilí. Obecně se lidé jeden od druhého liší v tom, nakolik jsou schopni nebo neschopni cítit se šťastni, existují však i faktory společné všemu lidskému rodu: zdá se, že evoluce byla příznivě nakloněna zejména rozvoji negativních emocí, neboť ty posilují šance na přežití druhu. Strach nás nutí buď utéci nebo bojovat, hněv zahání nepřítele nebo soupeře, smutek budí účast… Naplněna starostmi o naše přežití se příroda vůbec nezabývala kvalitou našeho života. Kladné emoce jsou daleko méně různorodé, méně stálé a mnohem „náročnější“ ve smyslu výdeje psychické energie.

2. NEDOPŘÁVEJTE POCITU NEŠTĚSTÍ MOC MÍSTA

Jelikož negativní emoce vznikají pouze čas od času, netrvají dlouho a nenarušují nějak výrazně průběh našeho každodenního života, dalo by se očekávat, že vymizí samy o sobě. Avšak flirtovat s neštěstím, jak bylo oblíbeným zvykem romantiků 19. století, není bez nebezpečí a dnešní psychologie tohle riziko docela dobře chápe a vykládá. Jestliže negativním emocím popustíme uzdu, prodlužujeme je. Lidé dříve věřili v jakousi katarzi svého druhu: měli za to, že jestliže se někomu svěří, jestliže si postěžují, ulehčí tím svému utrpení. Realita je ale taková, že nejčastěji to funguje přesně naopak. Neustálé žalostné stížnosti mohou člověka, který si stěžuje, změnit v oběť životních okolností. Neštěstí živí samo sebe. Čím více se mu poddáváme, tím déle bude trvat. Kromě toho, jestliže se zcela propadneme do pocitu neštěstí, pak časově omezená negativní emoce (momentálně se cítíme nešťastní) postupně přeroste v trvalé negativní vnímání světa (máme nešťastný život). Tímto způsobem pak sami sebe odsuzujeme k opakovaným návratům negativních emocí, neboť je dávno známo o depresi, že velmi často recidivuje. Dnes už víme, že i obyčejná smutná nálada má tendenci se vracet.

3. PEČUJTE O SEBE, ZVLÁŠŤ KDYŽ TO V ŽIVOTĚ ZA MOC NESTOJÍ

Další banalita? No ano, jenomže ve skutečnosti ji tisíce lidí svým chováním popírají. Většina těch, kdo trpí úzkostmi a depresemi, se chová přímo opačně. Čím je jim hůř, tím hlouběji se propadají. Přestávají se vídat s přáteli, opouštějí svá hobby… a čím hlouběji zabředají, tím hůře se cítí. Vzniká uzavřený kruh. Věnovat se oblíbenému koníčku když má člověk trápení, to naprosto nepůsobí jako to nejlepší východisko ze situace, vždyť konec konců k tomu člověk ani nemá chuť. A přesto všechny známé studie potvrzují, že tuto chuť je nezbytné probudit, přímo se k ní donutit (stejně jako je tomu u motoru, který zhasl a nechce znovu naskočit). Nepleťme se ovšem, pokud jde o cíl tohoto úsilí: úkolem oblíbené činnosti není učinit nás šťastnými, ale zabránit pocitu neštěstí, aby se v nás rozrostl a zakořenil.

4. VYHNĚTE SE PERFEKCIONISMU A NEUSILUJTE O ŠTĚSTÍ „ZA KAŽDOU CENU“

Ve své úvaze o štěstí francouzský spisovatel Gustave Flaubert napsal: «Přemýšlel jsi někdy o tom, kolik slz bylo prolito kvůli tomuhle hroznému slovu? Bez něj bychom spali daleko klidněji a žilo by se nám lépe». Neberme autora tohoto konstatování až příliš doslova, nicméně… Hledání štěstí by se nám nemělo stát nutkavým stavem. Právo každého člověka usilovat o štěstí, mezi jiným doslovně zakotvené v Ústavě Spojených států amerických, by se nemělo změnit v povinnost být šťastný ať to stojí, co to stojí. Tím spíše, že pocit neštěstí, který je neoddělitelnou součástí lidského života, může být někdy i užitečný, když nás nutí k zamyšlení, zda žijeme správně, a dokonce nezbytný, když nás přivede k tomu, abychom pohlédli do tváře nepříjemné skutečnosti. Setkáním s neštěstím se vyhnout nemůžeme, je však v našich silách přestat se těchto setkání bát a získat z nich užitek.

5. VYCHUTNÁVEJTE SI OKAMŽIKY ŠTĚSTÍ

Nejlepší a navíc nejpříjemnější zbraní v boji s neštěstím je co nejhlubší prožití těch šťastných okamžiků, které nám osud dopřeje. Vynikající vakcínou proti pocitům neštěstí je naplno prožité štěstí, které bychom se měli snažit co nejvíc prohloubit, posílit, udělat z něj zářivou chvíli svého života. Nemoc nás nejspíš stejně nemine, avšak proběhne v té nejlehčí formě. I tady platí, že se to snadno říká, ale hůř udělá. Současný francouzský filosof André Comte-Sponville (nar. 1952) hovoří o tom, jak „je neuvěřitelně těžké být šťastný, když se máme dobře“. Pojďme raději nečekat, až nám zákruty osudu připomenou, že život bývá i krásný a přinutí nás litovat, že jsme s ním nenaložili lépe… Dostáváme se tím k jedné z nejstarších a nejmoudřejších filosofujících rad římského básníka Horatia (1. století př. n.l.): Carpe diem – Užívej dne, tedy raduj se z toho, co máš dnes.

6. PŘEMÝŠLEJTE O KAŽDODENNÍCH STAROSTECH, ALE NELPĚTE NA NICH

Výzkumy psychiky lidí trpících úzkostmi ukazují, že si sice v hlavě přemílají nepříjemnosti neustále, avšak paradoxně z nepříjemných situací i přesto nenacházejí východisko. Pocitům úzkosti a neklidu je totiž dáno alarmovat naši pozornost a obrátit ji na problém; nemají být způsobem vnímání světa nebo řešení problémů. Proto je také jedním z úkolů psychoterapie, zejména kognitivní psychoterapie, naučit lidi vnímat svá neštěstí jako problémy vyžadující řešení, nikoli jako prokletí. Využívá se přitom tak zvané „sokratovské metody“, spočívající v kladení surových otázek, souvisejících s pacientovou úzkostí a neklidem: „Co je skutečností a co pouze vyplývá z vaší interpretace událostí nebo vašeho očekávání? Pomáhá vám nějak, když se ustavičně zneklidňujete? Jak vypadá váš scénář katastrofy? Jaká je pravděpodobnost, že se vám nějaká stane?“ A tak dále. Je to metoda drsná, avšak účinná.

7. NEPĚSTUJTE SI NEPŘÁTELSKÉ EMOCE

Mnohá naše neštěstí pocházejí z toho, že dopřáváme příliš mnoho místa tak zvaným nepřátelským emocím. Tyto emoce bývají nezřídka velmi silné a zaměřené proti konkrétním osobám (zloba, hořkost, žárlivost atd.). Nejčastěji se rozvinou proto, že cítíme potřebu dokázat svou pravdu („Oni nemají pravdu a musejí být potrestáni“), přičemž obětujeme své vlastní přání cítit se dobře („Já první kvůli tomu trpím, takže musím vymyslet něco užitečného, teprve pak se můžu věnovat něčemu jinému“).V jiných případech jsou negativní emoce vysvětlitelné podrážděním, které v nás vyvolává lidská nedokonalost; tyto emoce nás nutí dívat se na svět a jeho obyvatele malicherně a šťouravě nebo cynicky: „No, když se pokládá za krasavici…“ Absence laskavosti a přívětivosti často vypovídá o tom, že dotyčnému je zle – a vždycky je zdrojem neštěstí.

Christophe André je šéfem oddělení léčby úzkostí a fóbií v pařížské nemocnici Sv. Anny. Přednáší na mnoha světových universitách a je autorem mnoha vědeckých publikací i knih určených široké veřejnosti.

=========
Nikoho nemůžeme zachránit
Zanesenost emocemi: jak se neduhy duše projevují na těle

Více pro dobrou náladu: