12 poctivých závěrů, ke kterým jsem došla po 12 letech manželství

12-zaveru

Romantické filmy končí všechny ve stejném stylu. Bílé šaty, květiny, šťastná nevěsta se ženichem… A co následuje po svatbě? A co to znamená, „žít dlouho a šťastně“? Podívejte se na úvahu ženy, která má za sebou dvanáct let manželství.

Nikdy jsem nechápala to pachtění pod heslem „ulovit bohatého muže“ nebo „chci se vdát“. Mé životní plány byly grandiózní, jak už je mívá většina náctiletých. Ovšem měla jsem smůlu. Úraz učinil konec mé sportovní kariéře, tretry jsem musela pověsit na stěnu a olympijské zlato se rozplynulo v dáli. Svého budoucího manžela jsem poznala jako studentka. Nikdy jsem nemyslela na to, že budu žít v manželství. Věděla jsem, že život se může kdykoli změnit. Jako ve sportu: dneska je člověk známý a vyhrává a pozítří pověsí tretry na stěnu a šlus.

No a dneska jsem dvanáct let vdaná a tady jsou mé závěry:

1. Vášeň pomine

Ano, láska pomine. Ta, které se má správně říkat „milostná závislost“. S bláznivými emocemi, trápením, slzami, s duševní bolestí a neschopností myslet na někoho jiného než na objekt oné „lásky“.

Ve vztahu by mělo být lidem dobře. Bez hysterie, beze scén, bez emocionální houpačky, bez výbuchů adrenalinu potom, co hned neodpovíte na nějakou větu, bez rozbitých talířů a „odcházení k mamince“, bez vypětí, a bezesných nocí po další hádce.

Ve vztahu by měla být stabilita. To neznamená nuda.

Ve vztahu by měl být klid. Jdeš domů a víš, že je tam všechno v pohodě, že nenarazíš na nějakou agresi, opilost, že nedostaneš pár facek.

2. Život v manželství není jeden veliký svátek.

Žádné „dlouho a šťastně“ bez polední pauzy a víkendů. Přicházejí nemoci, nenálady, únava a podráždění, zlost i křivdy. Přicházejí i propady, nadávání, nepříjemnosti a problémy. Otázka zní, jak dlouho chtějí manželé v takové situaci vězet.

3. Manželé by měli mít stejnou sociální úroveň.

Jsem o tom přesvědčená. Popelka a princ, to je pohádka. Romantický výmysl, který si holčičky cpou do hlavy hned v dětství. Jenomže nerovné sňatky nejčastěji skončí rozvodem. Když přejde zamilovanost, vylezou na světlo veškeré rozdíly.

4. Manželé by se měli společně rozvíjet

Nejde ustrnout na tom, čeho už jsme dosáhli. Dříve nebo později se partner zbaví toho druhého, jestliže mu ten brání v růstu. Optimální je mít společné zájmy. Dobré je aspoň v nich druhému nebránit.

5. Jeden druhého musí akceptovat

Na té úplně nejhlubší úrovni. Některé zvyky mohou třeba dráždit, nemusí se nám líbit některé povahové rysy. Na něco můžeme mít rozdílný názor. Ale na hlubinné úrovni musíme partnera akceptovat. Se všemi chybičkami a chybami. Musíme ho nechat, aby byl takový, jaký je.

6. Žena se nesmí naprosto rozplynout v rodině.

Nejdřív se vždycky věnuju sobě, až pak muži a dítěti. Žena, která zradí vlastní já kvůli manželovi, ho brzy omrzí. V rodině se zkrátka nemůžete úplně rozpustit, nemůžete žít pouze partnerovými přáními, nemůžete věčně myslet jen na hrnce a děti. Zůstaňte osobností, která budí zájem.

7. Partner má cítit, že ho potřebují, ale zároveň musí být i svobodný

Poslední léta žiju výhradně podlé téhle zásady. Nebojím se, že mě manžel opustí. Vždyť má jako každý právo na lepší život, pokud by ho snad někde uviděl. Beze mě. To je normální. Stejně tak já mám právo na lepší život bez něj. Nemůžete toho druhého držet vedle sebe násilím. Je třeba si včas sundat růžové brýle a vědět, že ten druhý může zkrátka odejít. Nic si nenalhávat. Život by se otřásl, ale nezhroutil.

8. Každý má své zájmy a svá přání

Každý má právo na svůj osobní prostor a čas. To je základní axioma vztahu. Manžela netaháme s sebou na nákup a on nás nenutí jezdit s ním na ryby. Pro mě je třeba osobním časem čas cvičení, jógy, běhání. Můžu si sama zajet kam chci, posedět a popřemýšlet. Mám svůj čas na čtení knih i jiné věci. A můj muž si klidně chodí s kamarády do sauny a na pivko, jezdí na několik dní rybařit. Nikdo nikoho nesleduje, nikdo nedělá scény. Každý je spokojen, všem je dobře.

Každý má mít vlastní finance. Bez toho, že by ten druhý měl nárok žádat jejich vyúčtování.

9. Doma by určitě mělo být nějaké zvíře

A pokud možno teplokrevné. Pes, kočka, křeček, něco, co můžeme pohladit, s čím se můžeme pomazlit. Vždycky jsme měli psa nebo kočku, někdy obojí. A máme i dnes.

10. Dlouhodobá manželství mívají lidé podobného temperamentu

Když jeden chvilku neposedí a druhý je jak Honza na peci, manželství moc dlouho nevydrží. Něco jde sladit, v něčem se jde přizpůsobit, ale jsou-li ti dva zásadně opačné typy, nemá to budoucnost. Ferrari a šlapací autíčko k sobě nejdou.

11. Vášnivý sex není v manželství to hlavní

Už po třech letech vášně opadají a dostávají se na klidnější úroveň. V normálních, neproblémových manželstvích sex skutečně po čase zaujímá méně významnou roli a není tím hlavním.

12. Rozhodnutí se musejí přijímat společně

Žena by se však neměla plést do vyloženě mužských záležitostí. Drobné, každodenní záležitosti společný souhlas nevyžadují. Ale nějaké velké nákupy nebo osudová rozhodnutí musejí posoudit a přijmout oba. Jak vychovávat dítě, kam jet na dovolenou, jestli si pořídit psa, jaké auto koupit – to jsou společné věci. Ale strkat prsty do manželova podnikání, pokud nepodnikáme společně, nemá smysl. Maximálně vyslovit svůj názor, pokud se na něj ten druhý ptal.

To vůbec nejdůležitější u dlouhého manželství je snaha dosáhnout kompromisu, naslouchat tomu druhému, dát mu dostatek svobody a možnost samoty. Rodinný život je spojením lásky, přátelství, důvěry, vzájemné pomoci, respektu a síly vůle.

Olga Cybakin

=========
9 nejrozšířenějších vztahových chyb
Jak neztratit jazyk citů

Více pro dobrou náladu: